Změna neznělých hlásek v hlásky znělé či jejich střídání. S. může být typ ↗asimilační změny, kdy je neznělý konsonant v sousedství znělého vokálu n. sonory vyslovován zněle, v č. např. výslovnost [plagaːt] místo [plakaːt], [dɛmogracɪjɛ] místo [dɛmokracɪjɛ], [madrat͜sɛ] místo [matrat͜sɛ]. Obecně je to typ změny tzv. síly artikulace konsonantů (✍Lavoie(ová), 2001) či typ lenice (✍Gurevich(ová), 2004, ✍Gurevich(ová), 2011). S. se označuje i střídání neznělých a znělých obstruentů v derivátech n. různých tvarech slov (např. [prosiː] prosí → [prozba] prosba, [lɛːt͜ʃɪt] léčit → [lɛ:d͜ʒba] léčba, s + balit → [zbalɪt]).

Opakem s. je desonorizace (ztráta znělosti), což je změna znělých hlásek v hlásky neznělé či jejich střídání. Ke ztrátě znělosti dochází v č. např. v nepečlivé výslovnosti u frikativ mezi dvěma vokály (✍Machač, 2007). Desonorizací se také označuje střídání znělých obstruentů s jejich neznělými protějšky v různých tvarech slov n. při derivaci. V č. se s tímto jevem setkáme u obstruentů na konci slov před pauzou (např. [voda] voda → [vot] vod, [ɦlava] hlava → [ɦlaf] hlav; viz i ↗neutralizace znělosti) a před neznělými obstruenty (např. [ʒaːba] žába → [ʒapka] žabka, [spodɛk] spodek → [spotkɪ] spodky, z + kosit → [skosɪt]).

K fonetické transkripci viz ↗IPA. Viz také ↗lenice.