MRÁKOV

Vezeme poslední fůru z pole  

žena, nar. 1877

A pacholeg, ďefka vipletou kobili1, dají jim hodňe mašliček, harasoví2 to bili običejňe ti stuhi, je vipletou, pjekňe umijú kopita, nalešťí a dou pro posleňí fúru. Sedl(k seďí doma. A taji ti, co sou pacholeg, ďefka, víte, to neňí f urážlivím slova smislu ďefka. To je nejstarší služebná. Né nejstarší, nejsilňejší. No a potom je mlačinka3, to je pacholek, to je nijvječí čeleďín, tedi vor(č, a potom je pohunek. A potom suu najednaní… plno najednanejch… ženckejch. A ti se sebjehnou a dou na to posledňí pole. Pro pt(čki, chud(čki, pro ptactvo nebeskí se nech(… tři snopki. Ti se takle srazí dohromadi a propletou, abi je vítr nepovalil, a nechají je u meze, gde je rošťí. Gde je hodňe planejch rúžiček, líski a takoví vjeci, tak t(m je zapřú a t(m mají ptáčkove taki ňeco s tí žňe. No, mi sme se s ňima ďelili. No, a to ostatňí se vodveze. No a to se spiv( celuu cestu a dud(ček se nafukuje, ten musí bijt u toho, a klarinetista, piskač a houdek. No a tak přídú k vratúm, tak je zavřeno. Chodove si potrpí na zavřenosť. Buď vrata, aď de žeňich, aď de, gdo chce, každímu zavřou. Tlučou z bičem, pacholek tluče na dveře, na vrata, a sedl(k vodevře, no, d( jim napít, džbanek piva je u fšeho. Dicki dá napít, no a ňíčko4 seskočí ďefka a přinese vjenec. No tak mu d(: „Tu m(te, sedl(če, tu m(te vjenec...“ To je dlúh(… dlúhí říkáňí. No a potom d( mu vjenec. Potom de selce: „Tu m(te, selka, tadi m(te kitku, že ste n(m vařila dobruu polífku. A tekí zelí...“ Né, no a pag zase selka dostane kitku. No a to uš je připraveno, navařeno. No a ňíčko ho dají potom selce, jesi mají ceru, dospjelou, tak jí dají taki kitku, a potom d(…, ďefka d( velkímu pacholku a mlačinka d( pohunku kiťičku, tak se podarujou a potom ftahnou, sedl(k je pusťí teprv do dvora. Buť je to f senci5, diš je zima, a diš je teplo ešťe nebo neňí dešťivo, tak na n(dvoří. Tám sú stoli nastavení, a na ňich uš je velik( mísa, malovan(, ta, co je na svadebňí kol(č, to je ten velkej, dají ten vjenec, drobet vodi do ňej, potom t(m d(… džbaneček z vodou, zase selka d( kitku. No a kolem potom se nastaví plno mis, talířú… teťka se hoduje.

1 koně, 2 z harasu – hrubé vlněné tkaniny, 3 mladší děvečka, 4 nyní, 5 ve světnici

Obec Mrákov (v Českém jazykovém atlasu bod 304) leží 4 km jižně od Domažlic, svým nářečím se řadí k okrajovému typu domažlickému (chodskému), který spadá do západočeského úseku jihozápadočeské nářeční podskupiny.

Rysy společné s českými nářečími v užším smyslu:

– dvojhlásky ej, ou: najednanejch, vipletou;

– úžení é > í: ptactvo nebeskí, takoví vjeci;

– protetické v: vodveze, voráč;

– koncovka -ove v nom. pl. živ. maskulin: Chodove, ptáčkove.

Rysy charakteristické pro západočeský úsek jihozápadočeských nářečí:

– znělostní asimilace typu z vodou;

– měkkost v nom. a ak. sg. f. typu kost: zavřenosť;

– koncovka -u v dat. sg. živ. m.: velkímu pacholku, pohunku;

– koncovka -í v 3. os. pl. sloves 4. třídy: nalešťí, srazí;

– tvary jmenného přísudku typu je zavřeno, to uš je připraveno, navařeno.

Rysy charakteristické pro okrajový typ chodský:

– výslovnost dvojhlásek ej, ou s různým stupněm zavřenosti: nejstarší, nijvječí, bijt, sebjehnou se, vipletou, suu, umijú;

– výrazně široká výslovnost samohlásky á: sedl(k, pt(čki, chud(čki;

– krátká samohláska ve slovech džbanek, džbaneček;

– příslovce také v podobě tekí.

Záznam pořízen v srpnu 1972. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.