SOBĚNOV

Pečení chleba  

žena, nar. 1894

No tak to se dala mouka do ďíže, teda na moc-li bochňíkú chťel nehdo upect, no a pak se navečer zaďelalo. Teplá voda, posoləlo se to, teplá voda a kmín. Nehdo si tam moh dát kmín nebo aňíš, anebo fšelijakí… jag gdo chťel, ne? Osolilo a tej ešťe se ta mouka zamíšela, ne, pjekňe, pořádňe proďelala. S ťím kopistem. To bila taková míchačka, víte, velká, a s tou míchačkou f tej ďíži se to míšelo, aš to huld bilo pjekní. A roskvásek1 se tam mušel dát, abi to kinoulo. Roskvásek. A ten roskvásek se nechal ot pečeňí do pečeňí a potom to kinoulo, víte? A s ťím se to mušelo zaďelat. No a to bilo… navečer se zaďelalo a ráno se chleba vimíšel, dij se stalo2, se mušel vimíšet, rukama teda v ďíži, takle, abi se to proďelalo a nechalo zaz vikinout, a potom se viválel. Na bochňíki. A dalo se to na slamjenki3. A diš… bil viválenij na slamjenkách, nechal se vikinout a pak sme ho pekli.

To bila pec, mušeli se nasekad dlouhí, metroví, jak je dlouhí poleno… šťipánki4. Tenkí, víte, tenkí, a ti si5 potom museli naložid do pekárni6, srovnad do pekárni, kříž na kříš, abi ten plamen moch mezi ťima polenama, fšudi abi se to prořelo7. A pak se to zapálilo na kraji, s loučí zapálilo, no zavřelo, aš to… bila pec vihořená, viďelo se, že je ta pec uš jako k tomu schopná, tak se to vismejčilo, popel se vihrnou8, no to bila taková lopatka železná, jako hrábje dlouhá, víte, abi se to vihrnoulo, a pak se vzalo pometlo, pometlo ze slámi, na tejčku9 se dalo… sláma, víte, a ta sláma se namočila jako drobed do vodi a vismejklo se to chuťe10 ven. Vipucovala se hult ta pekárna. Anebo chúji11, gdo mjel chúji, to uhlí a popel abi se vihrnoul, no. Pak se tam ten vikinutej chleba dal. Sázel, no říkalo se sázet. No to bila taková už zase zvlášňí lopata, veliká teda, no a ten bochňík, jag bil na tij slamjence, tak obráťil se takle na tu lopatu a šup s ňím do peci. Zase druhej chuťe a zase do peci. Takovíh bochňíkú bilo, tak se to tam narovnalo. A pec se zavřela.

1 kvásek, 2 když se vstalo, 3 ošatky, 4 třísky, 5 se, 6 pec, 7 prohřálo, 8 vyhrnul, 9 tyčku, násadu, 10 rychle, 11 chvojí

Obec Soběnov (v Českém jazykovém atlasu bod 457) vzdálená 4,5 km sv. od Kaplice leží v jihočeském úseku jihozápadočeské nářeční podskupiny a je nejjižněji položenou lokalitou okrajového typu doudlebského.

Rysy společné s českými nářečími v užším smyslu:

– dvojhlásky ej, ou: vismejčilo se to, mouka, s tou míchačkou;

– úžení é > í: dlouhí poleno, bilo to pjekní;

– příč. min. sg. m. bez koncového -l: moh.

Rysy společné s jihozápadočeskými nářečími:

– podoby tvarů slovesa muset se š: mušel, mušelo;

– realizace souhl. skupiny kd- u zájmen a zájm. příslovcí jako hd-: nehdo, zde s provedenou depalatalizací v předponě ňe- > ne-;

– znělostní asimilace typu zaz vikinout;

– krátká kořenná samohl. v inf.: upect;

– tvar ťima v instr. pl. zájmena ten: mezi ťima polenama.

Rysy charakteristické pro jihočeský úsek:

– disimilace sykavek: dij se ‘když se’;

– výslovnost pův. skupení m’ě jako mje: slamjenki;

– redukovaná hláska ə za i ve spojení s l: posoləlo.

Rysy charakteristické pro okrajový typ doudlebský:

– neexistence protetického v: osolilo, obráťil;

– výslovnost dvojhlásky ej s různým stupněm zavřenosti: f tej, vismejčilo, na tij;

– podoby příč. min. se změnou (u >) ú > ou: vihrnoulo ‘vyhrnulo’, kinoulo ‘kynulo’, též bez koncového -l: vihrnou ‘vyhrnul’;

– koncovka -i v gen sg. subst. pec: do peci.

Záznam pořízen v dubnu 1964. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.