ROHOZNÁ

Do lesa na dříví a na houby  

A: žena, nar. 1892

B: muž, nar. 1884

A: Ach jéj, óch jéj, dřívi tadi leží v lesi, diž já si spomenu ná naše leta spíš, di sme choďivali do lesa a museli sme i kraďout1, diť nás hejnej... to sme museli plaťit pokutu. A tetkej2 toho leží. A to jenom bila taková hrabačka, to sme vzali hrápki a hrápkama hrabali. A tetkej takowí souški a ščakle3, že… nemužete aňi choďit. Jéjda, dibich mohla nosid huzle4, já bich si nanosila. To já sem dřívje, diž von bil f práci, choďil na tu pokrejwačinu, tak já sem nemňela kalčeňi5, diš sem nemňela kalčeňi, taki bila bída wo to, tak já sem nanosila za celi leto, sem si uživila pec, co sem spálila, a ešče na zimu. A topila sem s tim až do ledna, celej leden ešče, jo?

B: Tos tu pedz živila?

A: No, živila tim, tim harapáťim. Bil tenkrád hroznej polom tadi, vítr, a rozlámal toho lesa a tak sme choďivali loupat takle sekerkou ti kúri vot tech pařezu. Jak řikáme mi, starší žencki, řikáme si: „Gdepak tetkej ti mladí, aňi tomu, tomu aňi nerozumijou.“ To řikám: „To je škoda, já bich nedala žáni uhli, ňic, choťte do lesa, přitahejte to.“ Co toho leží. Dit žánej s tim drobnim tetkej netopí, jak sme mi topívali, to né. Diž dou, tak oňi to chrošťi zro„na v lesi na placi ňegde zapálijou, diš to musí uklíďit, protože hejnej… taki vona se modz drží tá… ti brouci...

B: No né, né... ten… kurovec.

A: Jó, se dostává moc s toho, s harapáťi…To sme bili s tátem, nebila tenkrát práca žádná, no tak co sme mňeli ďelat, tak sme ráno vo štirech fstali a šli sme na houbi, a co sme za den nahledali, tag druhej den táta to… s tím šel…

B: Do Svitaf…

A: Do Svitaf prodat a já sem zasej choďila po hubech, s tím sme se živili.

B: A… viďál6 sem si víc jak na pokrejvačiňe.

A: Tenkrát, diš nebila žáná práca. Jo, to sme se živili s tema houbama. Za takovej hříbek… dostávali korunu, no tak…

B: Jo, to jak sem našel takovejle říbeček, tak uš sem vjeďel, že mám korunu. A já sem to teda umňel. Já sem to pjekňe umil, dal sem to do sklepa, do studena...

A: No, umil, umil, to se museli pjekňe ve velkej voďe viprat a pag dat na desku, pjekňe je rozďelat...

B: Abi se to...

A: A voňi wokapali, woschli, a tag bili pjekňe čistí. A ňegdo holt to tak neuďál7.

B: No jo. A já sem si stoup pot podloubí a: „Friše šveme, friše šveme! Čerství houbi!“ A prodával... já sem mňel prvňí prodaní. Protože s tema Ňemcama musil čoek8 ňemecki, a ve Svitavech, to uš… bilo ňemecki holt.

1 krást, 2 teď, 3 klacíky, 4 uzle, rance, 5 tkalcovské řemeslo, 6 vydělal, 7 neudělal, 8 člověk

Obec Rohozná (v Českém jazykovém atlasu bod 502) leží 11 km jv. od Poličky, její dialekt patří do českomoravské podskupiny českých nářečí v užším smyslu.

Rysy společné s českými nářečími v užším smyslu:

– existence dvojhlásek ej, ou: druhej den, pokrejvačiňe, souški, sekerkou, nerozumijou;

– úžení é > í (s případným krácením í > i): čerství houbi, takowí souški, celi leto,

žáni uhli;

– protetické v: vona;

– změna skupiny -nsk- > -nck-: žencká;

– zakončení instr. pl. na -ma: hrápkama, s tema houbama, s tema Ňemcama;

– nerozlišování životnosti v nom. pl. u adjektivní flexe a rodových zájmen: ti mladí;

– tvary příč. min. sg. m. bez koncového -l: stoup.

Rysy charakteristické pro severovýchodočeská nářečí:

– výslovnost hlásky v jako „/w: zro„na, pokrejwačinu, woschli;

– (nedůsledné) krácení samohlásek í a ú: žáni uhli, tim harapáťim, choďivali, vot tech pařezu,

kurovec;

– změna dn > (nn >) n: žáni uhli;

– zjednodušení skupiny hř > ř: říbeček.

Rysy společné s nářečími na Moravě:

– skupina šč: ešče, ščakle (vedle šť: chroští);

– neprovedení přehlásky ’a > (ě >) e: práca, s Ňemcama;

– měkké sklonění subst. muž. rodu zakončených na -s, -l: v lesi, huzle (též na placi);

– změna skupiny aj > ej též u slova hajný: hejnej;

– protetické h: huzle (vedle uhli, umil);

– tzv. moravská krátkost: dat;

– zakončení -ijou ve 3. os. pl. ind. préz. sloves 4. tř.: nerozumijou, zapálijou.

Další rysy charakteristické pro nářečí dané oblasti:

– koncovka -ech v lok. pl.: ve Svitavech, po hubech;

– koncovka -em v instr. sg. subst. typu předseda: s tátem;

– zvláštní formy příslovcí: tetkej, zasej, dřívje.

Záznam pořízen v září 1964. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.