STROUŽNÝ / PSTRĄŻNA, Polsko

Nebojácná děvečka  

žena, nar. 1906

Jak jena1 taková ďevečka, že wona se ňičeho nebóji. A jesi bi šla… no, no ďevečka v hospoďe. No a woňi tak vipravovali vo strašidlích a vona pá2 pak: „To já se nebojim!“ A voňi po„dali3: „No a šla bis takle pro umrčí hla„4 do kostňice?“ A vona poá5: „No pročpak né, šla bich!“ A teť se ujennali a ten si po„dá jeden druhimu: „Vis co? Ti se tam skovej, a aš wona tam pude, tak ji postraš!“ A teť vona bere hla„ a… von po„dá: „To je moje hlawa!“ No tak ji položi a bere druhou. „To je moje hlawa!“ zas to po„dá. No tag bere třeťí, tamtu položila. „To je moje hlawa!“ A wona tak viřvala: „Tak kolipak teh hlavouch přeci máš?“ Tak na ňej zařwala. No tak viďali, že vona se přeci nebóji.

1 jedna, 2 povídá, 3 povídali, 4 hlavu, 5 povídá

Obec Stroužný leží v tzv. Českém koutku na Kladsku při státní hranici v blízkosti Náchoda (do sítě bodů Českého jazykového atlasu nebyla zahrnuta). Jde o přesah tradičního českého osídlení na Kladsko, které vlivem historických událostí připadlo po r. 1742 Prusku a po r. 1945 Polsku. Ještě před první světovou válkou byly vesnice na obou stranách hranice v živém kontaktu, vlivem poválečného vývoje však česká komunita na Kladsku prakticky zanikla.

Rysy společné s českými nářečími v užším smyslu:

– dvojhlásky ej, ou: skovej, druhou;

– úžení é > í (s případným krácením í > i): druhimu;

– protetické v: wona, voňi.

Rysy společné se severovýchodočeskými nářečími:

– dloužení kořenné samohlásky: nebóji se;

– krácení samohlásky í v koncovkách: druhimu, položi;

– výslovnost hlásky v jako „/w: po„dali, hlawa;

– změna dn > nn, popř. n: ujennali se, jena ďevečka.

Rysy charakteristické pro okrajový náchodský typ:

– podoba s kmenovým a v příč. min. sloves 4. třídy: viďali;

– koncovka -ouch v gen. pl. subst. hlava: hlavouch;

– koncovka -ích v lok. pl. subst. strašidlo: vo strašidlích.

Záznam pořízen v březnu 1966. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.