KADOV

Výprask ve škole  

muž, nar. 1896

Ale pjeknej případ bil. To tu bil ňákej učitel Maďera a dostal se tadi do Vojťechova nebo tam a viplaťil tam ňákou holku. Ale pjekňe ji přetach. Pan říďicí celej zoufalej: „Prokristapána, pane učiteli, co ste tole1 provet, co tole bude?! Túle2 ten… já… já to…“ Poďivá do vokna, sipe3 tam ženská, ke škole, a prej: „Diť je to paňi přecedová, vi ste přecedovo ďefče zřezal!“ No, Maďera stoup, ta přišla, spusťila svou, tak ji vzal za límec a tadi kousek ešťe ňíš, za tu sedací část, a virazil ju ven ze školi. Teť řiďicí zase zoufale: „Teť ste to doďelal, tejť je to doďelani!“ Za chvilku se poďivá do vokna – ten muš jeji, přeceda. „Já uteču, já u toho nebudu!“ Ftom přeceda příde, chiťil toho učitele Maďeru kolem krka, polibil ho, povidá: „Ďekuju vám mockrát, víte, tole ešťe… žádnej na tu mou potvoru nevizrál, aš vi!“

1 tohle, 2 tuhle, 3spěšně jde

Obec Kadov (v Českém jazykovém atlasu bod 506) leží 8 km sev. od Nového Města na Moravě a reprezentuje mluvu českomoravské podskupiny českých nářečí v užším smyslu. Jde o dialekty přechodné, které obsahují jazykové jevy jak české v užším smyslu, tak moravské.

Rysy společné s českými nářečími v užším smyslu:

– existence dvojhlásek ej, ou: pjeknej, kousek;

– provedení přehlásky ’a > (ě >) e: učitele Maďeru;

– protetické v: vokna;

– změna šč > šť: ešťe;

– tvary příč. min. sg. m. bez koncového -l: přetah, stoup, proved.

Rysy společné s nářečími na Moravě:

– neprovedení přehlásky ’u > i: virazil ju ven (vedle tvarů s přehláskou: tak ji vzal za límec).

Záznam pořízen v květnu 1966. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.