NOSISLAV

Z trhu na pouť  

žena, nar. 1903

J4 povid4m starimo: „Té, j4 bech chcela jit na p4ť.“ – „Leda do... Pomodlit se mužeš tade f kostele, a... co budeš jezďit po svjeťe.“ Tag holt nemužo, ďeťi bili malí, ale bévala bech tuze r4da. Nó, fčil přišla ta sobota, a j4 sem... šla na trch. Pochitala sem kuřata, a do s košink41 na ten trch. No á, tak sem te kuřata prodala, a do tak po mňesťe. No a přinda tam dolu, jag bél... rink, selata jak se prod4vale, a st4la sem tam z Marj4n4 Kopečkov4. No a vona mňela kabelo. A tag huvořime, vekl4d4me... ftém d4 ťi p4tňici, bóže dobroťivé, diš j4 tak sem chťela jit na p4ť, a j4 nesmim... A mihlo mňe hlav4, no a co bes nesmňela. Jakí hali2. Jakpag debe na tebe pánbu dopusťil. A svalila se a belo po tobje... no tak... „Teťi, j4 v4m d4m t4 košinko, a pučte mňe t4 kabelo, a j4 pudo s ňima.“ – „Ale co ťi nem4, to neňi m4 kabela, to je Saďilkova.“ – „Ale no deť j4 ji ňic neuďel4m, j4 jim jo d4m. Nate. A tu m4te vosumdes4t korun, a staré povíd4l, deš… chcél podlikačke. ‚A deš te podlikačke bud4 st4t vic jag vosumn4st korun, tag jich nekupuj, tade u Rišavího maj4 za vosumn4st korun.‘ Tag ať si te podlikačke k4pí, a déte mu ti peňize a –“ A uš sem se pakuvala, uš sem honem d4vala si to kabelo do mňechovičke3 a na z4da, ale bože ješťe j4řko m4m z4sťero, mosim t4 z4sťero zďelat4, no diť so jako sv4tečňi, musim jit... Tag jo zďel4v4m, a už sem jich zdoh4ňela na mosťe, a Hapolena, posledňi Vodehnalova... Povid4m ji: „Te, na, dé mňe t4 z4sťeru do té, do teho uzilka.“ A vona mňe jo tam d4v4 a povid4: „Jéžiši Kriste, deť te tam ňic nem4š.“ – „No á tak co, nó, né samim chlebem žif je človjek, ale každím slovem, které vich4zi s úst Božích,“ ji povíd4m. No a uš sem teda šla na t4 p4ť, s ňima.

1 s košíkem, 2 ale, 3 do nůše, 4 sundat

Obec Nosislav (v Českém jazykovém atlasu bod 628) leží 4 km jv. od Židlochovic, její dialekt patří k židlochovickému typu jižní podskupiny středomoravských nářečí.

Rysy společné s českými nářečími v užším smyslu:

– úžení é > í: u Rišavího, ďeťi bili malí, jakí hali ‘jaké ale’.

Rysy společné s nářečími na Moravě, příp. ve Slezsku:

– neprovedení přehlásky ’u > i: jo ‘ji’;

– zachovávání životnosti u zájmenného sklonění v pl.: ťi p4tňici;

– tvar su v 1. os. sg. sponového slovesa být: so svátečňi.

Rysy charakteristické pro středomoravská nářečí:

– monoftongy é, ó (zde 4) za české diftongy ej, ou: bévala, déte, bóže dobroťivé, z Marj4n4

Kopečkov4.

Další rysy charakteristické pro nářečí dané oblasti:

– existence samohlásky 4 za starší á i ó: jit na p4ť, s košink4, j4 v4m d4m, dé mňe t4 z4sťeru;

– změna y > e, u > o důsledně jen v koncovkách, řídce v jiných pozicích: debe ‘kdyby’, bech,

belo, selata se prod4vale, podlikačke; kabelo, nemužo;

– veskrze krátké i a u: povid4m, mužeš;

– změna o > u (ojediněle): huvořime, pakuvala

– protetické h před a: Hapolena, hali;

– tvar ti v ak. osobního zájmena ty: co ťi nemá;

– tvar teho v gen. sg. ukaz. zájmena ten: do teho uzilka;

– tvar t4  v ak. sg. ukaz. zájmena ta: dé mňe t4 z4sťero;

– tvary slovesa chtít s náslovným chc: chcela;

– zachování ustrnulého přechodníku přinda: no a přinda tam dolu, st4la sem.

Záznam pořízen v březnu 1967. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.