HALENKOV

muž, nar. 1912

Přyšeł za mnú zdejší opčan, był to penzysta. A sťežováł sy, že mu múj pes rostrh gaťe. Já sy povidám, tak sy to rozmýšlám, povidám mu: „Éj, ale toš, strýcu Skúpiłový, myslím, múj pes to asy nebýł.“ Že był. „Poznáł sem ho, był to váš,“ povidáł ňe. Já povidám: „Tož víte-i1 co. Poťte sa poďívať a zisťíme to na místo samém, lesťi2 sú to ty gaťe rostrhłé zubami od mojiho psa.“ Tož zme přyšli k nám, s cesty zavołám: „Punťo, pocem!“ Punťa sa přyhrne spoza chałupy a povidám mu: „Pocem, tu sy sedňi!“ Chyťíł sem ho za hubu, sem mu ju otevřéł a ptám sa teho strýca Skúpiłového: „Toš čým vám ty gaťe rostrch?“ A on chudák nem’éł aňi jedneho zuba. Tož jag by mu moh zubama gaťe rostrhnúť? „Leda,“ sem mu povidáł, „leda by vám to uďełáł pazúrem z nohy.“ Toš strýc Skúpiłú sa ochmúlíł3 a požádáł za prominuťí a odešéł.

1 víte-li, 2 jestli, 3 zakabonil

Obec Halenkov (v Českém jazykovém atlasu bod 750) se nachází 12 km vjv. od Vsetína, její dialekt patří k severní (valašské) podskupině východomoravských nářečí.

Rysy společné s nářečími na Moravě:

– neprovedení přehlásek ’a > (ě >) e, ’u > i: strýca, ju;

– koncovka -eho v gen. sg. ukaz. zájmena ten a číslovky jeden: ptám se teho strýca, nem’éł aňi jedneho zuba;

– genitiv záporový: nem’éł aňi jedneho zuba.

Rysy charakteristické pro východomoravská nářečí:

– uchování monoftongů ý a ú: pazúrem, strýc;

– neprovedení úžení é > í: gaťe rostrhłé;

– existence l a ł: přyšli, sťežováł;

– dloužení samohlásky v l-ovém příčestí sg. m.: poznáł, povidáł, chyťíł;

– zvratné sa.

Rysy charakteristické pro severní (valašskou podskupinu):

– existence měkkých retnic: nem’éł;

– rozlišení i/í a y/ý: víte, myslím, prominuťí, s cesty, strýca;

– změna i/í > y/ý po č, ř, s, z: čým, přyhrne, asy, penzysta;

– koncovka instr. pl. m. -ami: zubami;

– infinitivní koncovka -ť: rostrhnúť;

– přípustkové -i ‘-li’: tož víte-i co.

Záznam pořízen v srpnu 1966. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.