VEŘOVICE

Na jahodách  

žena, nar. 1920

Jak smə bəli malí, jako ďeťi, tak smə šli do lesa na jahodə, a to bəło tam zakázaní, to bəło hen1 za Kubečkovum, zakázaní to bəło. Tam bəło jahot, červeno. Tag mə smə, sa naz zebrało chłapcú a ďefčat hromadu, šli smə. Přəšłə smə do lesa, čitali2 smə jahodə – jedna, dvje, třə – a hajní křəčí: „Střelím!“ Tak smə sa rozuťíkli tam, každí na druhú stranu. Já sem spadła, ešče mám tu značku podňes – ale tož došli smə domú. Mə smə ich prodávali na nádražum, víťe, na banhofje3... (Aha...) Jag jił4 vłak, do hrnkú smə sə nasəpali, do židlíkovíh hrnkú a za pjeťinku. Také kabelkə smə sə nalepili a za pjeťinku smə to prodávali. Ale oňi náz ňechceli pusťiď g vłaku, víťe? A ťi luďe sa báli, že im vłag ujeďe, tak mə smə to dəckə poukraďemkə5 tam leťeli, a jak smə už bəli u vłaku, toš smə im səpali tə jahodə do teho hrnka... do kabelkə6. Oňi nám hoďili do hrnka pjeťinku a mə smə už uťikali a vochtři7 nás už lepačkú lepali8. A ras9 smə sə to postavili tag na ten płot, hrnkə jeden za druhím a ten jeden vochtr šił a uďełał hrr! A bəłə fšeckə hrnkə dole aj z jahodami…

1 tady, 2 počítali, 3 na nádraží, 4 jel, 5 potají, 6 do sáčku, 7 hlídači, 8 plácačkou plácali, 9 jednou

Obec Veřovice (v Českém jazykovém atlasu bod 747) leží 10 km jv. od Nového Jičína, její dialekt patří k severní (valašské) podskupině východomoravských nářečí, a to do jejího severního okrajového úseku.

Rysy společné s nářečími na Moravě:

– skupina šč: ešče;

– znělostní asimilace typu náz ňechceli, tag na ten płot, z jahodami, už lepačkú;

– znělostní asimilace typu vłag ujeďe, už uťikali;

– koncovka -eho v gen. sg. ukaz. zájmena ten: do teho hrnka.

Rysy charakteristické pro východomoravská nářečí:

– uchování monoftongů ý (> í) a ú: každí na druhú stranu, lepačkú;

– neprovedení přehlásky ’u > i v základu slova: luďe ,lidé‘;

– neprovedení úžení é > í: také (,takové‘) kabelkə;

– existence l a ł: nalepili, spadła, u vłaku;

– zánik náslovného j před i: im ,jim‘.

Rysy charakteristické pro nářečí dané oblasti:

– splynutí ý s í: hajní, každí;

– měkkost ve skupinách de, te, ne: poukraďemkə ,potají, kradmo‘, víťe, podňes;

– redukovaný vokál ә za y (též po c, z, s, č, ž, š, ř): dәckә, jahodә, sәpali, křәčí;

– koncovka instr. sg. f. -um: za Kubečkovum;

– zvratné sa: luďe sa báli;

– koncovka 1. os. pl. ind. préz. -my (> ә; zde u pomocného slovesa být): šli smə, jak smə už bəli;

– příč. min. sg. m. sloves jet, jít v podobě jił, šił: jił vłak, vochtr šił.

Záznam pořízen v lednu 1968. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.