MOKRÉ LAZCE

Záchrana koní  

žena, nar. 1899

Pravje smy chčeli objedvač. Mjeli smy vyletu polefku na taleřach a chčeli smy objedvač. A tu najednum bling nam do oken a už była polefka plna škła1 a uš smy ot stoła učekli. A uš smy prajeli2, už je koňec. Mušymy do sklepa, do pivňice. Tak smy šli do tej pivňice. Mjeli zmy tam, cera mjeła třymjesyčňi džečo3. Tak co s tym džečem, božatkem? Tuž zmy vatu temu navinuli na ušy, aby temu błanky ňepopukały.

A ja potym raz vylezu po schodach se podžyvač, tak se mi zdało, že pršy. Vylezu ven se podžyvač. Próboha! Tu už hore4! Tu nam hore strom, tam hore kolňa, tam hore stodoła, tu zaz druhy strom, tu zem horała! Tuš sem... křyčym do sklepa: „Honem, honem, vylezajče, bo5 horem!“ A chałupa horała, u sušeda horało, na tej straňe, na tej straňe. A to přet tym přelečeło letadło a to letadło nasypało jakehosyk teho, tej hořlaviny. Fčyl se mi spomjeło: Hónem, proboha, mamy pot kolňum koňe! Tuš co ty koňe? Tuž vołam: „Chłop6, honem učekaj pro koňe!“

Tuž dydž7 ňebyło možna tam přelešč! Dy8 ta zem horała! Tak smy pumpovali vodu, co smy mjeli, a polevali tu zem, aš se k tym koňam dostał. Jak se k ňim dostał, tuš pro velky hyc ňemuch ty řetazy z ňich zhodžyč, aňi nic, to było fšecko už řyžave9. Tak pravi: „Ja to ňemožu, ja to ňedostanu, ja to ňeto.“ Toš smy pravjeli: „Proboha, ňemožem se džyvadž na to, jak ty koňe budu horač, ňi.“ To uš čłovjekovi to ňedało. „Tuž džy10 tam ešče ras, do teho.“ Tag mjech11 vzał mokry na hłavu a šeł tam ešče ras k tym koňam. Tuš podařyło se mu to. Už nad hłavum im to fšecko padało, podařyło se mu to dostadž ich, ty koňe, ven. Vysmyčył12 už ich, bo ňechčeły uš přes ten oheň aňi išč13. Vysmyčył ich a zaved ih až g bratrovi. Ale tam ty koňe były zabite, u teho bratra. Tam były pot kolňum a tam ih zabiło.

A on był tak pohorany, že ruky mjeł zhorane, fšecko to mjeł až na koščy vyhorane a hubu teš cełu obhoranu. Tuž mi lehnuł na cestu a enem: „Ja se ňecham zabič, ja se ňecham zabič.“ A tu ze fšeckych stran střeły padały, a un se ňecha zabič. Tuš sem mušeła ho... trapič se s ňim, aš sem ho dostała dom, až zas šeł do toho. Potym ho džeprem14, olivum15 zmy ho namazali, no.

1 skla, 2 řekli, 3 dítě, 4 hoří, 5 protože, 6 muži, 7 vždyť , 8 vždyť, 9 žhavé, 10 jdi, 11 pytel, 12 vytáhl, 13 jít, 14 teprve, 15 olejem

Obec Mokré Lazce (v Českém jazykovém atlasu bod 807) se nachází 10 km vjv. od Opavy, její dialekt patří k západní (opavské) podskupině slezských nářečí.

Rysy charakteristické pro slezská nářečí:

– přízvuk na přeposlední slabice (v přepisu neznačeno);

– pouze krátké samohlásky: polefka plna škła, druhy strom, budu (< budú ,budou‘);

– rozlišení i/í a y/ý: hořłaviny; vysmyčył, polevali;

– existence l a ł: vylezu, lehnuł, stodoła, vołam; střeły padały;

– výslovnost pův. skupení m’ě jako mje: mjeli, spomjeło;

 – koncovka 1. os. pl. ind. préz. -my: mušymy.

Rysy charakteristické pro západní (opavskou) podskupinu:

– splynutí palatalizovaných souhlásek s’, z’, c’, dz’ s palatálními š, ž, č, dž: na koščy ,na kosti‘, dydž ňebyło, džečo, vylezajče, džyvač se;

– změna i > y po č, ř, s, z (též po dž < ď): třymjesyčňi, jakehosyk, mušymy, džyvač, zhodžyč;

– změna sekundárně zdlouženého o v u: ňemuh, pokuj;

– koncovka -um v instr. sg. f. subst. a tvrdých adjektiv: pot kolňum, nad hłavum, namazali olivum;

– koncovka -ej v gen., dat. a lok. sg. f. adjektiv a zájmen: do tej pivňice, u sušedovej kolňi, na tej straňe.

Záznam pořízen v září 1964. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.