HRADIŠTĚ

Pomoc ruským zajatcům  

žena, nar. 1928

F Ćešiňe ućikli1 Ruśi z lagru. A ći Ruśi, oňi tam m’eli takum starum stodołe, a ći Ruśi vleźli do tej stodoły a tamek2 nocovali. A žodyn3 ňev’edźeł, že tam nocujon. Śostra šła na śano do kruf4. A teras jedyn Rus vyloz z automatym5 a pravjył, že jag ih vyzradźi, že jum zastřeli. Ona ňepov’edźała ňic, ene6 to mamince pov’edźała, že tam ći Ruśi son7. Tož my ešče śe nad ňimi smiłovali... a navařili my jim jodła, dali my jim pojeść a potym tyn Rus uš śe tag ośm’elił, že přišeł aj do kuchyňe, do jizby, i chćoł po taćinkovi, aby mu but8 spravił. M’ył rynke pošaračonon9, tag mu tum rynke zabandažovali, a oňi... taćineg mu zešił tyn but, dali my jim pojeść a oňi zajś do tej stodoły šli a ob’ecali10, že pujdon hnet s tej stodoły. A oňi tam zustali ešče na drugi dźiň11, tam ešče zustali. A že tu byli Ňemcy, my śe strašňe boli12. A potym na drugi dźiň ku v’ečoru uš šli. A kajśi13 śe ukryli v gorach, a tam f tyh gorach byli długo, tam byli ze tři m’eśunce14 – f tyh gorach. F taki starej stodole tam byli, u ňejakigo Vojnara. A oňi potym Ňemcy chodźili a hledali i tamek... našli to f tej stodole i tam tyh... Rusuv našli i tyh Rusuf potym vodźili tu strašňe dookoła, kole Žermaňic a fśiňdźi15. Kerysyk16 tyh Rusuf postřilali a jednego tego Rusa śe ňechali. A on tyn Rus chodźił a fšindźi vodźił, kaj gdo był17. No, tak potym aj přišli tu i taćinka zebrali tež i ich odv’edli. Byli za to poprav’eňi.

1 utekli, 2 tam, 3 nikdo, 4 pro seno pro krávy, 5 vylezl se samopalem, 6 jenom, 7 jsou, 8 botu, 9 měl ruku poraněnou, 10 slíbili, 11 den, 12 báli, 13 kdesi, 14 asi tři měsíce, 15 všude, 16 některé, 17 kde kdo byl

Obec Hradiště (v Českém jazykovém atlasu bod 832) se nachází 7 km záp. od Českého Těšína, její dialekt patří k těšínskému typu přechodových nářečí česko-polských.

Rysy charakteristické pro slezská nářečí:

– přízvuk na přeposlední slabice (v přepisu neznačeno);

– pouze krátké samohlásky: zastřeli, taćinek;

– rozlišení i a y: byli u kuchyňe, velky smurek;

– existence l a ł: ośm’elił śe, vleźli, smiłovali śe;

– asibilace ve slabikách ďe, ťe, ďi, ťi: vyzradźi, śedźeli.

Rysy charakteristické pro přechodová nářečí česko-polská:

– existence měkkých retnic: m’eli, tři m’eśunce; pov’edźała;

– polský typ palatalizovaných sykavek: taćinek, kajśi, pojeść, ale též v případech jako śostra, śe, odv’eźli, vleźli;

– změny ě > a, e > o před tvrdými zubnicemi (dispalatalizace): śostra, śano, jodła;

– stopy nosovek: buď rozložení nosovky na samohlásku ústní + n, m, nebo zánik nosovosti: ći Ruśi son, m’eli takum starum stodołe, že jum zastřeli, m’ył rynke;

– změna pův. dlouhého á v o: žodyn, boli śe;

– změna samohlásky e před nosovými souhláskami v y (i): jedyn, z automatym, dźiň;

– existence souhlásky g: v gorach, długo, u ňejakigo;

– koncovka -ej v gen. a lok. adj. a ukaz. zájmena ta: do tej stodoły, f starej stodole;

– tvary 1. os. pl. min. času bez pomocného slovesa, osoba vyjádřena osobním zájmenem: dali my jim pojeść, my śe boli;

– tvar gen. pl. ve funkci ak. pl. subst. a zájmen: našli tyh Rusuv.

Záznam pořízen v červnu 1966. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.