Vyjadřuje ‒ stejně jako ↗číslovka základní ‒ počet jevů (osob, předmětů, abstraktních jevů), avšak ‒ na rozdíl od ní ‒ pojatý úhrnem, vcelku: charakterizuje soubor udaného počtu členů jako celek. Ú.č. zahrnují číslovky určité (dvě, tré, čtvero, jedenáctero, dvanáctero, dvacatero, stero, tisícero, …) a číslovky neurčité (několikero, tolikero, kolikero, …). V dnešní č. není jejich užití časté, má rysy kniž., arch., n. nadsázky, humorné aktualizace; neutrálně se užívají především v ustálených spojeních: čtvero ročních období, devatero řemesel, desatero Božích přikázání.