V tradičních gramatikách ↗slovní druh tvořený otevřenou množinou výrazů různých morfologických, syntaktických i sémantických vlastností, které spojuje jen to, že lexikálně vyjadřují kvantitativnost / množství a ve spojení s afixy a jinými výrazy uvnitř jejich struktury různé aspekty kvantitativnosti / množství. Počet mohou vyjadřovat taky číslice, a to arabské číslice: patnáct / 15, n. římské číslice: patnáct / XV. Při zápisu počtu číslicí se číslice nekombinuje s koncovkami, které má v daném syntaktickém prostředí číslovka, tedy: počítej do dvaceti / do 20 / *do 20ti. Kompozita se píší buď s číslovkou, n. s číslicí: 5podlažní / pětipodlažní dům; 30letá / třicetiletá válka. Za číslicí s významem číslovky řadové se píše tečka: 5. podlaží, Ludvík IV. Necháme-li stranou odborný styl exaktních přírodních věd, i v řadě případů mimo tuto komunikační sféru je více či méně standardní jedna z možností zápisu, např. Karel čtvrtý (nestandardní) / Karel IV. (standardní) / *Karel 4.

Existují dvě téměř paralelní řady č.: (1) číslovky určité vyjadřují kvantitu vyjádřitelnou číslem; (2) číslovky neurčité vyjadřují kvantitu nevyjádřitelnou číslem, a to jako interogativum (kolik), indefinitum (ně-kolik), demonstrativum (tolik), n. obecně (vypočítal jsem už x příkladů), n. míru kvantifikace (mnoho, málo, dost):

Klasifikace č. je v tradiční gramatice založena na různosti sémantických rysů, které č. svou formou vyjadřují. Existuje řada různých klasifikací, které se liší jednak tím, zda kvantitativnost je dostatečná podmínka pro členství v kategorii č.: (i) ano-li, pak jsou č. nejen tři, pět … ale i milion, miliarda; tak viz ✍MSoČ 1 (2010), n. dokonce trojka, trojice; a podobně: nejen třetí, pátý …, ale i poslední, nejen několik, tolik, ale i hodně, moc atd.; (ii) ne-li, pak se klasifikace liší podle toho, jaké další vlastnosti (nejen sémantické, ale i morfologické a syntaktické) č. reflektuje a v jakém hierarchickém uspořádání. Na jednom pólu jsou čtyřkategoriální systémy č., které rozlišují zřejmě centrální kategorie: ↗číslovky základní, viz (a), vyjadřující počet; ↗číslovky řadové, viz (b), vyjadřující pořadí v nějaké sérii n. souboru; ↗číslovky násobné, viz (ch), (i), (j), vyjadřující frekvenci n. množství opakování; ↗číslovky druhové, viz (g), někde i (f) a (h), vyjadřující počet druhů. Tato linie analýzy je už v  ✍ČM (1960) a pokračuje v ✍PMČ (1995) a v ✍MSoČ 1 (2010). Na opačném pólu stojí ✍MČ 2 (1986), která vedle čtyř hlavních kategorií rozlišuje řadu kategorií dalších: číslovky numerické, tj. pojmenování čísel (nula, jedna, dvě …); ↗číslovky souborové, tj. pojmenování počtu souborů, viz (f); ↗číslovky úhrnné, tj. pojmenování počtu jevů pojatého úhrnem, viz (h); číslovky velikostní, tj. pojmenování kvantity počtem jednotek, z nichž je tvořen celek (stotisícový, mnohamilionový), ↗číslovky dílové, tj. pojmenování jednoho z rovných dílů celku, viz (e); ↗číslovky skupinové, tj. pojmenování skupiny, viz (d). Podobnou klasifikaci nabízí i ✍ČŘJ (1996). Unikátní význam má kořen ob-, neboť vyjadřuje ‘dva + úplnost souboru’: Přišli oba // oba dva Petrovi bratři ‘přišli dva bratři a to jsou všichni bratři, které Petr má’ × Přišli dva Petrovi bratři ‘přišli dva bratři, takže Petr má určitě dva bratry, ale zda má bratrů víc, o tom se nic neříká’, srov. také deriváty obojí, oboje, poobakrát. U jiných č. se úplnost souboru musí vyjádřit samostatným lexémem: Přišli všichni tři Petrovi bratři.

Vymezení číslovek jako slovního druhu naráží na potíže proto, že sémantické kritérium nemá korelát v morfologické formě ani v syntaktickém chování výrazů. Z hlediska morfosyntaxe jsou některé č. (a) substantiva: mají jako typická substantiva nominální flexi, kombinují se se shodnými determinátory a vztažnými větami (Ta trojice, která stála u parku, …), dovolují kvantifikaci číslovkami (Každá druhá trojice nechť vystoupí o krok dopředu), spojují se s postponovaným gen. (trojice mladíků) aj.; (b) adjektiva: mají jako typická adjektiva adjektivní flexi, objevují se v prenominální pozici (už čtvrtý výbuch), v posponové pozici (Ten výbuch byl už čtvrtý) i v doplňkové pozici (Petr doběhl [jako] čtvrtý); (c) adverbia: jsou nesklonná, objevují se v kombinaci se slovesy (pětkrát skočil, popáté prohrál), s adjektivy (letos byl pětkrát / popáté nemocný), přičemž se stupňovatelnými adj. jen v komparativu (pětkrát *rychlý / rychlejší / *nejrychlejší), a s adverbii (pětkrát denně), se stupňovatelnými opět pouze v komparativu (koupil to pětkrát dráž); sama mohou být modifikována adverbii (žiješ jenom dvakrát). Stejně jako jiná adv. tvoří dvě třídy: (a) č., které získávají adverbiální morfologii v syntaxi, pokud jsou v konfiguraci, v níž není výraz, s nímž by se mohly shodovat, jinak mají flexi adjektivní: trojnásobné zvětšení × trojnásobně zvětšil; dvojité zakončení linky / dvojitě zakončená linka; adverbiální tvary obsahující adjektivizační sufix -n- ukazují unikátní vlastnost tu, že mají i „kratší“ formy: Jako přerovský rodák a patriot jsem tím potěšen dvojnásobně // dvojnásob; (b) č., které mají jen tvary adv.: třikrát, dvojmo, potřetí …; slova jako dost, moc, hodně ukazují vlastnosti typické pro č. v konfiguracích, kde nemodifikují slovesa (dost chrápe) či adjektiva (dost starý), nýbrž substantiva: dost kluků. Pokud se skloňují, mají k dispozici dvě formy: pro nom. / akuz. (Viděl mnoho kluků) a pro ostatní pády (bez mnoha kluků), tudíž se chovají jako typické č. typu pět (viz dále). Na rozdíl od nich ovšem dovolují genitiv i u nepočitatelných jmen, tedy s formou sg.: mnoho / pět kluků × mnoho / *pět vzduchu. Tuto vlastnost č. reflektuje ✍MČ 2 (1986:22), jsouc koncipována na funkčně sémantickém východisku, a to tak, že č. pokládá navzdory tomu, že se morfosyntakticky chovají jako subst., adj. a adv., za slovní druh, a to ↗slovní druh nástavbový (tj. takový, který svými funkčními vlastnostmi napodobuje neslovesné autosémantické slovní druhy základní).

Pohled na výrazy, které jsou analyzovány jako slovní druh č., z hlediska jejich morfosyntaktických vlastností, ukazuje jiný obraz. Existuje rozdíl mezi č. základními (a) a č. ostatními (b) – (x). Č. (b) – (x) jsou nějak (slovotvorným procesem) spjaty s č. základními jako východiskem jejich tvoření a jednotlivé významové rysy, kterými se navzájem mezi sebou liší, jsou v korelaci s jejich morfologickou strukturou a podle toho jsou morfosyntakticky subst.n. adj.n. adv. (viz výše). Taky jsou jako autosémantika východiskem dalších derivací, např. (d) trojka > trojkový, (e) třetina > třetinový, (i) trojnásobný > trojnásobnost (Základní zásadou těchto kultů je tzv. zásada trojnásobnosti, totiž povinnost čarodějnice nebo čaroděje oplatit vše trojnásob); (j) trojnásob > trojnásobek aj.

Č. základní jsou naproti tomu výrazy s unikátními vlastnostmi. Čeština patří mezi jaz., v nichž jsou základní č. pojmenovány v rámci tzv. desítkového (dekadického, decimálního) systému, který má pro zápis čísel (nematematicky řečeno: denotujících počet) deset číslic: 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9. Č. ovšem kořenem pojmenovávají počet 0, 1, 2 … 10 (protože decimální systém je poziční číselná soustava se základem 10); č. pro počet 11–19 jsou výsledkem dnes neprůhledné kompozice č. jeden / dva / tři … devate‑náct, č. pro počet 20, 30, 40 jsou výsledkem dnes neprůhledné kompozice dva / tři / čtyři‑cet, č. pro počet 50, 60, 70, 80, 90 jsou výsledkem dnes neprůhledné kompozice pade / šede … devade‑sát); dále pro 10² je č. s kořenem st‑, pro 10³ č. s kořenem tisíc‑; výše už po tisícinásobcích: pro 10⁶ milion‑; pro 10⁹ miliard‑ (viz ↗číslovka základní, kde i o č. pro hodnoty vyšší než 10⁶). Ostatní základní č. vznikají syntaktickou derivací z číslovek kořenových: dvacet pět / pětadvacet (viz dále). Viz také ↗české číslovky v diachronním pohledu.

Vysoké číslovky (a vysoká čísla) jsou v č. (stejně jako v jiných jaz.) pojmenována prefixací s využitím latinských předpon bi‑, tri‑, quadri‑ … V č. (stejně jako v celé kontinentální Evropě) jsou pojmenování podle tzv. dlouhé škály (long scale), při němž se název mění s násobkem ‘milion’, tedy bilion je milion milionů, trilion je milion bilionů; miliarda je milion tisíců, biliarda milion miliard atd. Naproti tomu ve většině angl. mluvících zemí se používá tzv. krátká škála (short scale) s násobkem ‘tisíc’, tedy bilion je tisíc milionů, trilion je tisíc bilionů atd.; srov. rozdíl v hodnotě číslovek z toho plynoucí:

Č. základní pojmenovávají počet n. množství počitatelných objektů: pět knih × *pět vod (viz ↗ počitatelné a nepočitatelné jméno), a proto jsou morfologicky vybaveny flexí vyjadřující shodu s jménem, které kvantifikují, a syntakticky jsou v základní konfiguraci v pozici prenominální: dva kluci / pět kluků; sekundárně v pozici posponové: kluci byli dva / kluků bylo pět a doplňkové: kluci se vrátili dva / kluků se vrátilo pět. Jako samostatné výrazy jsou pojmenování počtu, a tak se používají např. v matematice: pokud mají k dispozici flexi ukazující rod, jsou v tomto případě fem.: jedna a jedna jsou dvě; dvě a dvě jsou čtyři.

Shodové nominální rysy [rod], [životnost], [číslo] a [pád], přidělované v základní konfiguraci v pozici prenominální, vyjadřuje v úplnosti jen č. jed(e)n, a to sufixy deklinace zájmena ten: vidím jednoho kluka / jeden strom / jednu holku (pl. shoda je gramaticky nutná u plurálií tantum (*jedna housle / jedny housle), jinak spouští logicky reintereprataci „č. základní > č. druhová“: jedna bedna × jedny bedny), a taky antepozice jména zbavuje strukturu rysu počet a vybavuje ji rysem emocionálním: jeden ušatý kluk / jeden *ušatá kluk × kluk jeden ušatý / kluk jeden ušatá; proto je slovo jed(e)n‑ kombinovatelné se základní číslovkou: Vy kluci jedni dva ušatí, pojďte sem. Č. dv‑, ob‑ vyjadřují flexí shodu rysů [číslo: pl.] a [pád] a shodu rysu [rod] lišící maskulina (dva, oba) od nemaskulin (dvě, obě), a to unikátními sufixy, pův. duálovými (viz ↗duál): akuz. dva kluci / stromy, dvě dívky / děcka. Funkci premodifikátoru odpovídá neutrální antepozice č.: dva kluci mlčeli / ^?kluci dva mlčeli × Přišlo pět kluků, odešli kluci dva. Č. tř‑ a (zjednodušeně zapsáno) čtyř‑ vyjadřují flexí shodu rysů [číslo pl.] a [pád], nikoli však rys [rod], a to sufixy shodnými se jmény typu kost (až na gen.: tří / třech kluků / stromů / dívek / děcek), zase s neutrální antepozicí před jménem označujícím počítaný předmět.

Č. pět – devatenáct a + celé desítky (dvacet – devadesát) mají zcela unikátní morfosyntax: deskriptivně viděno: nemají [rod] a mají jen dva pádové sufixy, pro nom./akuz. ‑0‑ (pět) a pro zbývající pády ‑i‑ (pěti), shoda s přísudkem ukazuje, že asi nemají rys [číslo]: dvě a dvě jsou čtyři (dvě = pův. duál fem.) × pět a pět je deset. Počítaný předmět je logicky v pl., a je-li nominální skupině obsahující takovou č. přidělen v nom./akuz., nese tento pád č. a jméno počítaného předmětu má genitiv (pět chlapců přišlo; vidím pět chlapců); č. se tedy syntakticky chová jako jméno, nikoli jako shodný premodifikátor: pět chlapců / *chlapci × dva *chlapců / _Nom dva chlapci n. _Akuz dva chlapce. Šmilauer v ✍NS (1966) tento tzv. kvantitativní genitiv pokládá za adnominální genitiv, ale v č. (funkční) jazykovědě se analyzuje s pohledem do historie a označuje se termínem ↗numerativ, srov. diskusi mezi ✍Kopečným (1953), ✍Kopečným (1957) a ✍Svobodou (1956a), ✍Svobodou (1956b), nověji ✍Šimandl (2004), ✍Šimandl (2005). Různé analýzy v rámci generativní gramatiky viz ✍Veselovská (2001) a ✍Caha (2013). Je-li nominální skupině obsahující takovou č. přidělen některý ze zbývajících pádů, nese tento pád jak č., tak jméno počítaného předmětu: bez pěti chlapců, k pěti chlapcům, o pěti chlapcích, s pěti chlapci; č. se tedy syntakticky nechová jako substantivum, nýbrž jako shodný premodifikátor: k pěti chlapcům / *chlapců × ke skupině *chlapcům / chlapců; viz také ↗semilexikální kategorie. Tyto vlastnosti nemá žádná jiná slovnědruhová kategorie, takže je – v deskriptivní gramatice – nutné pro češtinu mít slovní druh č. pro výrazy s vlastnostmi slov typu pět; v č. gramatikách tomu tak ovšem není. Podpora pro to přichází i z faktu, že jako každý jiný autosémantický slovní druh tvoří č. otevřenou třídu: stejné vlastnosti mají i jiné výrazy s významem kvantity, a to kvantity neurčité: několik (kolik, tolik) kluků, s několika kluky a hlásí se sem i výrazy další, viz dále a viz zvl. ✍Šimandl (2004), ✍Šimandl (2005).

Č. st‑, tisíc‑, milion‑, miliard‑ jsou morfologicky i syntakticky substantiva: mají inherentní rod (_Mask. tisíc‑, _Fem. miliard‑ a flexi pro sg. a pl. (nom. sg. tisíc‑0, nom. pl. tisíc‑e) , kombinují se s č. základními (dva / *dvě tisíce) a získávají při tom očekávanou pádovou morfologii (tři miliony × pět milionů) a počítaný předmět je vždy postnominální genitiv (s třemi / pěti miliony diváků). Pokud mají formu pl., která není projevem shody se jménem počítaného předmětu, jsou reanalyzovány jako č. neurčité: Byly tam dva tisíce diváků (= 2.000) × Byly tam tisíce / diváků (= ‘mnoho’).

Č. pojmenovávající složená čísla od 21 do 99 obsahující na pozici jednotek č. jed(e)n‑ až devět a vyšší číslovky obsahující tyto číslovky se v č. tvoří dvěma způsoby: (a) „desítky – jednotky“: [tři tisíce tři sta dvacet dva] / [dvacet dva tisíc]; (b) „jednotky a desítky“: [tři tisíce tři sta dvaadvacet], [dvaadvacet tisíc]; (b) se pokládá za germanismus: zweiundzwanzig. Č. pojmenovávající čísla 1100–1999 se taky tvoří dvěma způsoby: (a) „tisíc – počet stovek“: ([tisíc pět set třicet dva]; (b) „počet stovek“: [patnáct set třicet dva]; jen varianta (a) dovoluje vyjádřit desítky a jednotky způsobem (b): ^??[tisíc pět set dvaatřicet] × *[patnáct set dvaatřicet]. Č. pojmenovávající čísla 2001 a výše se tvoří jen podle modelu (a): tři tisíce pět set × *třicet pět set. Stejné modely platí pro tvoření číslovek řadových: dvacátý druhý / dvaadvacátý; tisící pětistý / patnáctistý.

Složené číslovky se z hlediska čísla (podobně i rodu) chovají dvojím způsobem: (a) starším, kdy se s počítaným substantivem číslovka shoduje tak, jak to odpovídá komponentu na místě jednotek (dvacet jeden člověk / strom, třicet dvě ženy ...); (b) novějším, kdy se kombinované výrazy chovají jako celek s číselnou platností více než čtyři: subst. je v gen. pl.: dvacet jedna lidí / stromů / žen / měst; třicet dva stromů / žen/měst. Varianta (b) má výhodu možnosti dalšího premodifikátoru: mých / každých dvacet jedna stromů / dvacet dva stromů × *můj / každý dvacet jeden strom; *moje / každé dvacet dva stromy.

Č. základní se od ostatních liší taky tím, že je lze teoreticky tvořit pro jakýkoli počet, i když v praxi se této možnosti nevyužívá (z různých pragmatických důvodů) pro pojmenování vysokého počtu: 37.000.577.222.007 – ??? Je-li ovšem pojmenování pro č. základní, je taky k dispozici odpovídající č. řadová, násobná a druhová. Naproti tomu derivace jiných druhů č. bývá omezena, např. typ pět‑ice je omezen na maximálně druhou desítku: pětice, (skupinová cvičení) osmi dvanáctic a jedné devítice × *stotice; naopak typ tisíc‑ový je omezen na vyšší č., počínaje tisícem: *pěťový, *stový náklad × tisícový náklad.

Vedle třídy číslovkových výrazů s unikátní morfosyntaxí, které lze analyzovat jako slovní druh číslovek (pět …), a tříd číslovkových výrazů s morfosyntaktickými vlastnostmi jiných autosémantik – substantiv (milion …), adjektiv (druhý …) a adv. (dvakrát) – existuje řada slov, která mají v syntaktické konfiguraci vlastnosti typické pro č.; získávají „číslovkový“ význam a zčásti i morfosyntaktické vlastnosti č.

Typickým příkladem jsou substantiva typu hromada, která v číslovkové syntaktické konfiguraci získávají význam kvantitativnosti, a i některé morfosyntaktické vlastnosti č.: skupina hromada přátel se nechová jako skupina obsahující dvě plnovýznamová (lexikální) subst., tedy např. jako výstava knih, nýbrž jako fráze obsahující jen jedno subst. v gen. a subst. hromada se chová jako číslovka. Srov. např. (i) vztažná věta se může vztahovat k subst., nikoli k č.: (Výstavu knih, kterou jsem viděl, jsem obdivoval / Výstavu knih, které vyšly v samizdatu, jsem obdivoval) × (Hromadu přátel, *kterou jsem poznal, jsem zklamal), ale jen k _GenSubst_Lex (Hromadu přátel, které jsem poznal, jsem zklamal); (ii) zájmena mohou odkazovat jen k jmenné frázi, nikoli k č.: Viděl jsem výstavu knih a obdivoval jsem ji / Viděl jsem výstavu knih a obdivoval jsem je × Poznal jsem hromadu přátel a zklamal jsem *ji / Poznal jsem hromadu přátel a zklamal jsem je; (iii) subst. může být počítaným předmětem, číslovka nikoli: Viděl jsem dvě hromady knih × *Viděl jsem dvě hromady přátel. Morfologickým efektem je to u různých výrazů v různé míře redukovaná morfologie (viz maximálně dva různé pádové sufixy pro č.): S mořem piva / s moře pivem jsem tam nepočítal.

Substantiva typu talíř v nominálních skupinách s postnominálním genitivem, jímž je látkové jméno (talíř polévky), nikoli ve frázích s posesivním postnominálním genitivem, např. typu talíř naší babičky, získávají sice taky kvantitativní interpretaci, a to (a) jako míra, tj. stávají se členem množiny označení měr: talíř / hrnec / litr polévky; pytel / metrák / náklaďák brambor; na rozdíl od matematicky definovaných měr (litr, tuna, metr …) označují míry metaforicky, označením předmětu sloužícího jako kontejner n. měrový etalon pro daný předmět; srov. i staré označení měr takto motivované (loket: loket pražský = 0,503 m, loket moravský = 0,594 m), sáh = 3,6 m², vědro = 62 litrů atd.; viz např. ✍Šimandl (2011); (b) jako funkční (pomocné) počitatelné substantivum, umožňující kombinaci s číslovkami, a tedy vyjádření počtu u nepočitatelných jmen: Chová dobytek – Chová dva *dobytky / kusy dobytka. Pro případ (a) je nápadný kontrast v interpretaci: Snědl talíř naší polévky (= ‘snědl naši polévku, ne talíř’) × Snědl talíř naší babičky (= ‘snědl talíř, ne naši babičku’).

Hranice mezi číslovkami (zejména neurčitými) a jmény (substantivy a adjektivy) s významem kvantity je určena s ohledem na potřebu konkrétního mluvnického popisu. K č. se běžně (v lexikografické praxi, v praxi tagování korpusů, ve školské praxi) nepočítají výrazy, které kvantum, počet či míru vyjadřují, jako jsou označení měr a vah (metrák, míle, litr), počitatelných veličin (hustota, porodnost, zásoba), označení ohraničených objemů a prostorů (sklenice, hrnec, barel), pro které se někdy užívá termínů kontejnery (✍Mikulová & Bémová ad., 2005:810), metaforicky užitá označení navozující představu kvanta (les rukou, ohňostroj nápadů) a další, která tvoří otevřenou množinu; více viz (✍Šimandl, 2011).