Podle ↗OTS se tvoří od sloves ↗mutací a označují substance podle děje, který vykonávají; jsou jimi nejčastěji osoby (učitel, pisatel), řidčeji zvířata, rostliny n. neživé předměty (obvykle v terminologii: váleč, snovač, dělitel). Děj, jímž se vyznačují, je buď neurčený a neomezený, a tedy nedok. (stavitel, nosič), n. obvyklý, takže se blíží vlastnosti (loudal), n. určený jako časově omezený či jednorázový, a tedy dok. (objevitel, vykupitel).

Nejproduktivnějším sufixem je ‑tel (učitel, podnikatel, velitel, neumětel) s variantou ‑itel (majitel, dosažitel); méně produktivní je ‑c(‑e) s variantou ‑jc(‑e), kde j je konekt/epentetický konsonant uzavírající otevřený kořen základového slovesa (vládce, bijce). Oběma sufixy se pojmenovává činitel intelektuálních dějů. Dalšími prostředky jsou sufixy ‑č (střihač, holič) s variantami ‑ač/‑eč (hnětač, kladeč), ‑ec (chodec) s variantami ‑jec/‑tec/‑vec, kde j/t/v jsou konekty/epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (bijec, rytec, savec), a ‑enec, ‑ělec, ‑lenec (běženec, dorostenec, umělec, spiklenec); viz ✍Osolsobě, 2011:64–72, 102–105), ‑ník (milovník), ‑čí (výpravčí), ‑ák (zpěvák, vandrák), ‑ař/‑ář (pekař, lhář) aj. U přejatých č.j. se uplatňují sufixy ‑or/‑átor (redaktor, navigátor), ‑ista (komponista), ‑ant (jubilant). Expresivně zabarvená č.j. se tvoří pomocí sufixů ‑0/‑l/‑l(‑a)/‑l(‑o), tedy konverzí z ‑l‑ových příčestí vč. redukované podoby (vyklouz, čmuchal, ožrala, nemehlo; viz ✍Osolsobě, 2011:61–64), koncovkou/sufixem ‑a (brepta), sufixem ‑oun (šplhoun), ‑dl(‑o) (fintidlo) atd. ↗Složená substantiva této kategorie mají konekt ‑0: lidojed, dřevomorka.

Některé novější práce opouštějí tradiční rozdělení na č.j., ↗konatelská jména, obyvatelská jména, řazená tradičně mezi ↗jména podle příslušnosti, a ↗jména nositele vlastnosti ve prospěch šířeji pojaté kategorie názvů osob viz ✍KČG, 2011, ✍AGSČ, 2013); viz také ↗názvy osob, ↗nomen patientis.