Vnímání psané formy jazyka, porozumění psanému textu. Výzkum č. je zaměřen zejm. dvěma směry: (a) jak se dítě naučí číst; (b) jak fungují psychické mechanismy, které se na č. podílejí u zkušených čtenářů. Důležitým faktorem je typ písma; české ↗písmo je hláskové. Dítě, které se učí číst, ví, co znamená vyslovené slovo, tj. umí k zvukové formě slova přiřadit význam (viz ↗osvojování jazyka dítětem), a když se učí číst, musí si vytvořit nové asociace: přiřadit zvukové formě slova formu grafickou a dále spojit grafickou formu slova s jeho významem. Z výsledků výzkumů vycházejí programy usnadňující dětem osvojení dovednosti číst.

Metoda analyticko‑syntetická je vhodná pro jaz. s hláskovým typem písma, dítě postupuje od písmen přes slabiky ke slovu (např. v‑o‑d‑a; vo‑da; voda); učí se nejdříve korespondenci mezi hláskou a písmenem, mezi vyslovenou a napsanou slabikou a dále korespondenci mezi vysloveným a napsaným slovem. Pro některé děti je obtížné zvládnout korespondenci mezi hláskou a písmenem, tj. uvědomit si, že slova se skládají ze segmentů menších, než je slabika.

Metoda syntetická učí přiřazovat význam přímo ke grafické formě celého slova, jejím cílem je naučit děti, aby rozpoznávaly napsaná slova jako celek; je vhodná i pro jazyky, kde sled písmen v napsaném slově neodpovídá sledu hlásek ve slově vysloveném (např. angl., podrobněji viz např. ✍Field (2004), heslo reading development.

Pro analýzu čtení z pohledu literární vědy viz ↗čtenář a čtení.

Proces č. u zkušených čtenářů je dlouhodobě předmětem experimentálních výzkumů (viz ↗psycholingvistické metody, ↗alexie); soudí se, že podobně jako u ↗porozumění řeči se na č. podílejí jak procesy směřující „zdola nahoru“, tj. od vizuální percepce jednotlivých písmen (jejich vzhledu a tvaru, který je dán i různými typy tištěných písmen) k identifikaci významu slova a vzájemných vztahů slov ve výpovědi, jednak procesy směřující „shora dolů“, tj. od kontextu a grafického obrazu celého slova. U zkušeného čtenáře probíhá rozpoznávání napsaných slov vysoce automaticky (pracovní paměť je tak vystavena menší zátěži), je schopen efektivně využít informace z kontextu a předjímat slova následující. O důležitosti kontextu svědčí i to, že pokusné osoby zpravidla rozpoznávají rychleji celá slova než jednotlivá písmena. Tiché č. je někdy doprovázeno nehlasnými pohyby mluvidel (subvokalizace). Poznatky o procesu č. se vyvozují i z registrace svalového napětí v mluvidlech, a zejména ze sledování pohybu očí (eye movements – eye tracking); bylo zjištěno, že oči se po textu nepohybují spojitě, ale trhavě, ve skocích (sakády), zastavují se pouze na některých slovech. Doba fixace očí na jednotlivých slovech kolísá, je ovlivněna délkou slova, jeho frekvencí, kontextem i počtem významů čteného slova. Při postupu od jedné výpovědi k druhé je doslovná forma výpovědi v pracovní paměti čtenáře uchována jen po nezbytně dlouhou dobu; jakmile čtenář porozumí významu výpovědi, stopa pro doslovné znění vyhasíná. (Kognitivně-psychologický model čtení – viz ↗alexie.)

Gramotnost je dovednost číst (a psát); důraz se dnes klade na gramotnost funkční, tj. nejen dovednost napsaný text přečíst, ale porozumět významu jednotlivých výpovědí a smyslu čteného textu. Porozumění návaznosti výpovědí v textu vyžaduje od čtenáře identifikaci referenčních vztahů, využití znalostí o světě (↗kognice), i vytvoření náležitých ↗inferencí. Právě tyto procesy zakládají funkční gramotnost.

Alexie (dyslexie) je snížená schopnost porozumět psané formě jazyka. O specifických problémech čtení osob se sluchovým postižením, viz např. http://ruce.cz/.

Viz též ↗čtenář a čtení.