Označuje umístění v pořadí jevů téhož druhu. Tvoří se ke všem základním číslovkám určitým (první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, dvanáctý, dvacátý první, jednadvacátý, stý, tisící, miliontý; půlstý, půltisící, půlmiliontý), včetně kombinovaných číslovkových výrazů (tisící devítistý devadesátý devátý rok), i k neurčitým číslovkám a obecným číslovkovým výrazům (několikátý, kolikátý, tolikátý, x-tý, n-tý; poněkolikáté, potolikáté; za tolikáté, …).

Ř.č. se tvoří většinou od základů ↗číslovek základních a mají formu adj. tvrdých n. měkkých. Ř.č. první, druhý se netvoří od zmíněných základů, mohou kromě významu pořadí vyjadřovat i některé další významy: druhý má význam ↗limitativa jiný (Hovořil jsem o tom s druhým lékařem a ten mi řekl tohle), ve spojení s číslovkou jeden mají obě význam demonstrativ tento ‒ onen (Jeden říká to, druhý ono).

K ř.č. se řadí číslovky adverbiální, vyjadřující pořadí časové (číslovky časové) realizace dějů (Řekl mi to podruhé; Říkal mi to poněkolikáté). Za číslovky výčtové lze označit číslovky adverbiální povahy vyjadřující pořadí složek výčtu: za prvé, za třetí, …, za x-té. Viz také ↗číslovka.