ADAPTACE VÝPŮJČEK
Průvodní jev ↗výpůjček, při nichž dochází k bezprostřednímu nebo postupnému přizpůsobení formy a významu jednotek n. struktur ↗modelového jazyka výslovnosti a pravopisu i významovým kategoriím a formálním strukturám ↗jazyka replikujícího.
U přímých výpůjček lexikálních tak s výjimkou ↗citátových slov po čase dochází k výslovnostní, pravopisné, syntaktické i morfologické adaptaci směrem k systému přijímajícího jazyka (bažant < střhn. fasant, džez < angl. jazz, Pasov < něm. Passau, šňůra < střhn. snuor, kosmonaut < r. космонавт, distribuovat < lat. distribuere apod.) i vytvoření derivátů a slovotvornému začlenění výpůjček: č. bažantnice, džezový, pasovský, šňůrový. Konkrétní způsob a.v. do češtiny se přitom liší podle modelového jazyka a typologických a jiných rozdílů mezi ním a češtinou; viz ↗galicismy v českém lexiku, ↗romanismy v českém lexiku, ↗italianismy v českém lexiku, ↗germanismy v českém lexiku, ↗anglicismy v českém lexiku, ↗polonismy v českém lexiku, ↗japanismy v českém lexiku, ↗rusismy v češtině. V tomto hesle je a.v. dále pojednána na příkladu angličtiny (srov. ✍Nekula, 2004).
Vedle adaptace lexikálních výpůjček dochází i k adaptacím výpůjček vzorů. Vycházíme-li např. z předpokladu, že německé perfektum, které v mluvené němčině mělo a má význam préterita, přispělo k zformování a prosazení analytického préterita v č. (✍Berger, 2014), pak to neznamená, že jde o dokonalou kopii této formy z jednoho jazyka do druhého: v němčině se v daném případě užívá pomocných sloves haben (‘mít’) / sein (‘být’) v kombinaci s participiem perfekta, jež s jiným pomocným slovesem slouží také vyjádření pasiva, zatímco v češtině se užívá jen pomocného slovesa být v kombinaci se specializovaným ‑l‑ovým participiem; viz ↗préteritum.
Vedle uvedených způsobů adaptace může docházet také k adaptaci sémantické. Tak se sobota v č. nestala označením pro den, kdy Bůh spočinul a odpočíval, ale pro označení dne, kdy Židé slavili sabat. Č. analytické préteritum např. nemá gramatikalizované relativní časové významy, které má německé perfektum (v souvětí se německého perfekta užívá k vyjádření předčasnosti věty vedlejší před větou hlavní v prézentu).
U lexikálních výpůjček se někdy podle míry jejich přizpůsobení v replikujícím jazyce rozlišuje mezi tzv. pravými, plně adaptovanými ↗výpůjčkami (barva, hřbitov, maska, osel, orloj aj.), jež se vnímají jako součást č. slovní zásoby, cizími slovy (aritmetika, centrum, kino, komunismus aj.), které jsou přinejmenším syntakticky a morfologicky začleněny do č. jazykového systému, zatímco jejich výslovnost a pravopis se nadále pociťují jako cizí (zachování reliktů ve skloňování, jako je tomu např. u centrum – pl. centra, nom. Zeus – ostatní pády Dia, je spíše výjimkou), a citátovými slovy, tedy jednak intelektualizujícími obraty typu de facto, de iure, par excellence, enfant terrible, faux pas, fair play, happy end, sex appeal, science fiction, non fiction, know-how aj. (viz ✍Hrbáček, 1971), jednak konverzačními obraty jako no comment, sorry, O.K. aj., jež jsou v č. nesklonné.
Výše naznačené rozlišení lexikálních výpůjček a cizích slov se ovšem z pohledu teorie někdy jeví jako problematické (srov. ✍Newerkla, 2004; ✍Riehl(ová), 2004). Nejde totiž o binární opozici, ale o škálu a jako cizí slova se mohou pociťovat i slova výslovnostně a pravopisně adaptovaná (např. sweater > svetr), zatímco neadaptovaná slova nemusí být vzhledem ke své frekvenci, výskytu v mluveném projevu i abstraktnosti uvědomována jako cizí (to se holt nedá nic dělat aj.). Při rozlišení výpůjček a cizích slov tak rozhoduje spíše vědomí cizosti a tím spíše pohled sociolingvistický než formální. Přes tuto nejednoznačnost se uvedené rozlišení uplatňuje např. ve speciálních ↗typech slovníků. Zatímco adaptované výpůjčky jsou mj. předmětem ↗etymologických slovníků, cizí slova se objevují ve slovnících cizích slov, tj. např. Akademickém slovníku cizích slov (1995), rozšířeném v Nový akademický slovník cizích slov (2005). Ten podává výklad významu cizích slov a podle potřeby uvádí i jejich výslovnost a morfologickou formu a navíc kodifikuje jejich pravopis. Výslovnostní úzus cizích slov zachycuje databáze na webové stránce http://dvucs.ff.cuni.cz/.
Tyto a jiné příručky ukazují, že výslovnostní, pravopisná a morfologická a.v. není jen spontánní, daná užíváním jazyka a jeho proměnami v rámci jazykového společenství, ale že je i předmětem ↗jazykového managementu jednak v těchto příručkách, jednak např. v příspěvcích k ↗jazykové kultuře, jež se objevovaly a objevují v Československém a Českém rozhlasu či na stránkách ↗Naší řeči, Lidových novin, Hostu apod. Podoba a cíle této regulace se mění v čase: ↗purismus vůči výpůjčkám a cizím slovům ustoupil funkčnímu pohledu na ně, novější publikace se v otázkách pravopisu a morfologie ve svých doporučeních opírají o ↗Český národní korpus. Zvláštní pozornost se věnuje ↗transliteraci cizích jmen, jejíž pravidla podávají Pravidla českého pravopisu (1993). Specializované příručky jsou věnovány výslovnosti a skloňování cizích jmen v č. (např. ✍Zeman, 1998; ✍Zeman, 2000; ✍Zeman, 2002; ✍Zeman, 2003; ✍Zeman, 2005; ✍Zeman, 2006; ✍Sekvent & Šlosar, 2002; ✍Hůrková, 2005, aj.).
Při výslovnostní adaptaci
K adaptaci dochází i při reprodukci zvukové podoby slov v písmu. V případě anglicismů se do č. přebírá: (1) angl. pravopisná forma s angl. výslovností (laser, feature, business, hobby, hippie ...), (2) angl. pravopisná forma s částečně adaptovanou výslovností (handicap, jazz, jam, scanner, image, cartridge ...), (3) č. zápis angl. výslovnosti (displej, sejf, sejvnout, kempovat, skener, byznys, hoby, džez, džem ...), (4) č. zápis české (chybné) výslovnosti angl. pravopisné formy (fotbal, volejbal, žokej, grepfrujt ...), v nichž se reflektuje ve své době omezená znalost angličtiny. Někdy ovšem pravopis kolísá a slovo patří do více skupin. Napětí mezi původním pravopisem a výslovností na jedné straně a č. výslovností a tendencí výpůjčku adaptovat a sblížit zvukovou a psanou podobu jazykového výrazu na straně druhé je příčinou dublet jako cash / keš, hot-line / hotlajn, gambler / gembler, byte / bajt ... (srov. ✍Bozděchová, 1997:244). To se týká zvláště zakončení ‑ing. Ve starších výpůjčkách se reflektuje č. výslovnost (pudink, trénink, marketink, mítink, brífink, dresink, dispečink aj.), u novějších výpůjček se dává přednost pravopisu s ‑ing (srov. ✍Blatná, 2000), který akcentuje jejich prestižní cizorodost, což je jeden z typů integrace výpůjček (✍Matras, 2009). Platí to i tam, kde první část výpůjčky byla do č. přejata a v č. integrována již dříve (sponzoring, inženýring, dabing aj.). Z různých důvodů dochází také k restituci původního pravopisu u meeting, briefing aj.
Původní pravopis se u novějších výpůjček zachovává zvl. u slov jako outsider, interview, joint venture, bodyguard, puzzle, business apod., jejichž výslovnost se výrazně liší od jejich psaného obrazu, zatímco starší výpůjčky jako svetr (sweater), víkend (weekend), byznys (business), ofsajd (offside), džus (juice) jsou již výslovnostně i pravopisně plně adaptovány. Přitom ale zůstává zachována jejich původní fonematická skladba slabik, která udržuje jejich vnímání jako cizích elementů. Ne u všech výpůjček je ale pravopis vyložitelný z konsekventního rozlišení zvukové a psané podoby výchozího a cílového jazyka, srov. biftek (beefsteak), rozbíf (rostbeef), kečup, džungle.
Na cestě z angl. do č. se v citátech mění i způsob interpunkce, zvl. kladení uvozovek, k posunům dochází i při značení předělu u vícečlenných slov. V češtině se podle ✍Svobodové (1999:123) užívá zápis se spojovníkem (know-how, HIV-pozitivní), s pauzou (blue chips) n. psaní dohromady (cheerleader). ✍Blatná (2000:92) upozorňuje, že č. nezřídka obměňuje jedinou v angl. přípustnou formu více způsoby, např. bungee-jumping jako bungee-jumping, bungee jumping, bungeejumping, home banking jako home-banking, home banking, homebanking, peacekeeping jako peace-keeping, peace keeping, peacekeeping. V reklamě i ve firemních označeních a označeních výrobků se podle angličtiny objevují velká písmena ve složeninách uvnitř slova: WordPerfect, CARent aj.
Morfologická adaptace se týká především substantiv, jimž je v č. třeba přidělit rod, zatímco v případě adaptace adjektiv a sloves se ke slovu dostávají produktivní slovotvorné sufixy, které u adjektiv a sloves umožňují pravidelnou č. deklinaci a konjugaci. Anglická substantiva přijímají v č. rod podle přirozeného rodu, resp. rozlišení na životné a neživotné u maskulin, jež se kombinuje s formálním zakončením (např. angl. businessman jako č. byznysmen (mask.živ.), čes. airbag (mask.neživ.)). Syntaktické začlenění anglicismů do č. věty s relativně volným pořádkem slov vyžaduje u substantiv i přidělení pádové koncovky, a tedy i přičlenění výpůjček k deklinačnímu vzoru, které se řídí podle zakončení v základním tvaru: dealer, outsider, hitmaker jako ,pán‘, diskžokej, dýdžej, gay jako ,muž‘, bar, baseball, laptop jako ,hrad‘, hokej, sprej, displej jako ,stroj‘ apod. Zakončení ale nemusí být jednoznačné a důsledkem bývá kolísání v rodu jako v image / imidž (mask. podle ,stroj‘, fem. podle ,píseň‘, popř. neskl.neutr.), displej (fem. podle ,píseň‘ / mask. podle ,stroj‘), džíny / džínsy (mask. podle ,hrad‘ / fem. podle ,žena‘). Jistou roli zde hraje i analogie podle významově blízkých či nadřazených výrazů: storyfem. / neutr. podle ,povídka‘ / ,povídání‘, city fem. / neutr. podle ,čtvrť‘ / ,město‘, country (music) podle ,hudba‘, power play podle ,přesilová hra‘, whisky podle ,kořalka‘, infoline podle ,linka‘, Greenpeacefem. / neutr. podle ,organizace‘ / ,hnutí‘.
Zakončením se rozumí zakončení podle výslovnosti, takže Shakespeare se skloňuje podle vzoru ,pán‘, Altridge podle vzoru ,muž‘. To se projevuje i v nepřímých pádech: gen. Shakespeara, gen. Wildea (od Wilde) apod. Důsledkem může být – právě s ohledem na nepřímé tvary – prosazení pravopisu podle výslovnosti: game, ‑u > gem, ‑u apod.
Nesklonná slova jako blues aj. či slova se zakončením na ‑i/‑y (v č. nezvyklým), popř. ‑e jsou většinou rodu středního: kiwi, chilli, hi-fi, sci-fi; hobby, buly, rugby, summary; skóre, nescafé aj. Někdy však i tyto výrazy tvoří instr.sg. jako ve tvarech s chillim, happy endem (též gen. happy endu), popř. kolísají jako aids (neskl. / mask. podle vzoru „hrad“). Nesklonné jsou i výrazy mužského a ženského rodu jako profimask., missfem., kde je rod dán přirozeným rodem, n. citátově užité výrazy typu action (ten film se obešel bez jediné napínavé action, rod analogicky podle akce). V případě nejednoslabičných vlastních jmen zakončených na [-i] se preferuje pronominální/adjektivní sklonění: Shelley, Shelleyho, Shelleymu ... Zakončení ‑i/‑y může být ovšem v č. nahrazeno běžnou koncovkou jako v autenticit‑a (autenticity).
Na způsob skloňování má kromě významové analogie, srov. např. gamesa z pl. angl. game(s) podle ,hra‘, vliv i slovotvorná adaptace. Např. převzetí ženských označení typu hostess, stewardess aj. provází rozšíření o „přechylovací“ sufix ‑k(‑a), tedy hosteska, stewardka / stevardka, podobně i hov. misska.
Přejímání pomnožných, resp. plurálových, tvarů, jako džínsy (< jeans), chipsy (< chips), windowsy, resp. neskl. public relations, playgirls, Euro-news aj., není důsledné, srov. džíny / džínsy, kornflejky / kornflejksy. Forma comics / komiks má v č. singulární význam, forma comicsy / komiksy plurální význam, což ukazuje, že přejímání angl. plurálové koncovky je mechanické, formální.
K morfologické adaptaci adjektiv nedochází bez adaptace slovotvorné, srov. férový / fairový < neskl. fér < fair. Stále více se ale šíří nesklonné neadaptované výpůjčky typu byla tam super nálada, byla jsem na live koncertu, to je ale cool oblečení, koupil jsem si novou hi-fi věž, do Berlína je přitáhla love paráda aj. Nezřídka jde o adjektiva na ‑y, jako easy, happy, heavy, sexy, trendy aj., která tvoří specifická kolokační spojení. U sloves se nejvýrazněji uplatňuje sufix ‑ova‑ (např. returnovat, mailovat / majlovat / mejlovat, fixovat ...). Takto přejatá slovesa bývají nedokonavá (popř. vidově neutrální), dokonavé protějšky se tvoří prefixy: na‑ / od‑: zamailovat, zafixovat, odentrovat aj. Dokonavé protějšky se ovšem tvoří i sufixy: nedok. klikat × dok. kliknout, nedok. stopovat × dok. stopnout, nedok. tipovat × dok. tipnout aj.
K a.v. dochází i slovotvornými afixy, kterých se užívá přímo v procesu přejímání, n. jimiž se přímé výpůjčky dále odvozují. V druhém případě mluvíme o derivátech. Jak uvedeno, adjektiva a slovesa se z angl. nepřejímají bez připojení č. sufixu či kmenotvorné přípony, využití slovotvorných prefixů u sloves (zasejvovat, odmailovat, nabootovat, vytrejdovat, přivulkanizovat ...) je omezeno jen sémantikou slovotvorného základu. Také substantiva bohatě využívají prostředků ze svého slovotvorného inventáře. To platí pro jména konatelská (kros‑ař, snowbo(a)rd‑ista, disid‑ent, brok‑er, pank‑áč, prof‑ík ...), přechýlená (manažer‑ka, model‑ka), deminutiva (test‑ík, buldoč‑ek), abstrakta (sponzor‑ství, sponzorován‑í) aj. V případě substantivně chápaných deverbativ na ‑ing si v č. konkurují slovotvorně adaptovaná a neadaptovaná forma: lobování – lobbying. Méně adaptovaná forma se drží proto, že je funkční, tj. nese v sobě prestiž a autoritu zdrojového jazyka.
Bohatě se slovotvorných možností č. využívá ve slangu, a to zvl. při ↗univerbizaci: sekáč (second hand), androš (příslušník undergroundu), sofťák, sofťárna (softrocková skladba), flopáč (flopy disc), flopina, texťák (textový editor) apod. V poslední době expanduje užívání ↗prefixoidů (makro‑, mikro‑, mini‑, super‑, hyper‑, ultra‑, resp. agro‑, bio‑, dia‑ aj.), z nichž se některé osamostatňují: auto, disko, elektro, info, krimi, makro, mikro, moto, porno, stereo, retro, video. Šíří se také užívání neadaptovaného sufixu ‑ing, např. ve firemních názvech jako Stavening, Orling aj. Viz též ↗výpůjčka, ↗hierarchie výpůjček.
- Berger, T. The Convergence between Czech and German between the Years 900 and 1500. In Besters-Dilger, J. & C. Dermarkar ad. (eds.), Family Effects in Language Contact. Modeling Congruence as a Factor in Contact Induced Change, 2014, 184–198.
- Buben, V. K výslovnosti románských slov v češtině. SaS 7, 1941, 144–154.
- Blatná, R. K procesu přejímání slov. In Č-US 2, 2000, 85–98.
- Bozděchová, I. Vliv angličtiny na češtinu. In Daneš, F. a kol., Český jazyk na přelomu tisíciletí, 1997, 271–279.
- Buchtelová, R. Jak má správně znít výslovnost slova rekordman: [rekordmen], či [rekordman]? NŘ 47, 1964, 255–256.
- Daneš, F. Psaní přejatých jmen obecných. In Kuchař, J. & F. Váhala (eds.), Jazykový koutek Československého rozhlasu. Třetí výběr, 1959, 70–72.
- Daneš, F. K výslovnosti znělých souhlásek v přejatých slovech. NŘ 48, 1965, 161–170.
- Daneš, F. People, Cultures, and Languages in Contact: The Drifting of Czech in the Present-day Flood of English. Journal of Asian Pacific Communication 10, 2000, 227–238.
- Dokulil, M. Cizí jazyky a naše pravopisná reflexe. In Šrámek, R. (ed.), Spisovnost a nespisovnost dnes, 1996, 98–102.
- Hrbáček, J. Skloňování osobních jmen typu Humphrey. NŘ 48, 1965, 60–61.
- Hrbáček, J. Citátové výrazy a jiné periferní lexikální prvky cizího původu v slovní zásobě češtiny. SaS 32, 1971, 26–34.
- Hůrková, J. Antická jména: jak je číst a skloňovat, 2005.
- Kuchař, J. Skloňování přejatých jmen v češtině. In O češtině pro Čechy, 1960, 116–150.
- Matras, Y. Language Contact, 2009.
- Mravinacová, J. K některým jevům morfologické adaptace anglicizmů. In Martincová, O. & J. Světlá (eds.), Nová slovní zásoba ve výkladových slovnících, 2000, 98–104.
- Nekula, M. Anglicismy v češtině. In Viereck, W. & K. Viereck ad. Encyklopedický atlas anglického jazyka, 2004, 259–275, 284–289.
- Newerkla, S. M. Sprachkontakte Tschechisch – Deutsch – Slowakisch, 2004.
- Newerkla, S. M. Sprachkontakte Tschechisch – Deutsch – Slowakisch, 2011.
- Obdržálek, J. O fyzikální terminologii. NŘ 78, 1995, 145–147.
- Petráčková, V. & J. Kraus. (eds.) Nový akademický slovník cizích slov, 2005.
- Riehl, C. M. Sprachkontaktforschung: Eine Einführung, 2004.
- Polívková, A. Jak psát a skloňovat slovo spray. NŘ 54, 1971, 188.
- Polívková, A. Handicap, handicapovat, hendikep, hendikepovat. NŘ 70, 1987, 54.
- Pravidla českého pravopisu, 1993.
- Rejzek, J. K formální adaptaci anglicismů. NŘ 76, 1993, 26–30.
- Rusínová, Z. Slovotvorná adaptace přejatých slov a její povaha. ČDS 10, 2002, 311–322.
- Salzmann, Z. The Morphology of Anglicisms in Contemporary Czech. In Mácha, K. & P. Drews (eds.), Aspekte kultureller Integration: Festschrift zu Ehren von Prof. Dr. Antonín Mestan, 1991, 225–232.
- Sekvent, K. & D. Šlosar. Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině, 2002.
- Sochor, K. Přejaté názvy nápojů a jejich pravopis. In Kuchař, J. & F. Váhala (eds.), Jazykový koutek Československého rozhlasu. Třetí výběr, 1959, 83–86.
- Svobodová, D. Anglická a hybridní kompozita v současné češtině a jejich adaptace. NŘ 82, 1999, 122–126.
- Svobodová, D. Anglicismy přejímané do češtiny v původní plurálové formě. NŘ 83, 2000, 55.
- Svobodová, D. Variantnost grafických forem anglicismů v češtině z pohledu uživatelů jazyka. In Čmejrková, S. & J. Hoffmannová ad. (eds.), Čeština v pohledu synchronním a diachronním, 2012, 365–370.
- Šimandl, J. Počešťování a dnešní české tvarosloví. In Č-US 3, 2001, 265–275.
- Zeman, J. K výslovnosti cizích vlastních jmen osob v češtině. In Jančáková, J. & M. Komárek ad. (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura, 1995, 138–142.
- Zeman, J. Problémy se skloňováním: Stanley cup 1993 aneb McSorley, Robitaille a ti druzí. NŘ 80, 1997, 81–86.
- Zeman, J. Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině. Anglická osobní jména, 1998.
- Zeman, J. Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině 2. Severská osobní jména, 2000.
- Zeman, J. Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině 3. Románská osobní jména, 2002.
- Zeman, J. Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině 4. Francouzská osobní jména, 2003.
- Zeman, J. Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině 5. Italská, holandská a albánská osobní jména, 2005.
- Zeman, J. Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině 6. Polská, maďarská, estonská a latinská osobní jména, 2006.
- Viz též Výpůjčka, Hierarchie výpůjček.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ADAPTACE VÝPŮJČEK (poslední přístup: 22. 11. 2024)
Další pojmy:
kontaktová lingvistikaCzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka