V ↗TGG termín označující bezprostřední blízkost (přilehlost) dvou elementů. Jde o vymezení lokality, v jejímž rámci probíhají syntaktické procesy, např. proces řízenosti, nutný pro udělování pádu, u kterého se předpokládá tzv. striktní a. hlavy udělující pád a nominálního komplexu, který pád reflektuje. V angl. je striktní a. podmínkou strukturních pádů verbálních, v č. spíše pádů předložkových a strukturního postnominálního genitivu, např.: Dopis Marie Petrovi × *Dopis Petrovi Marie. A., popř. její volnější varianta – ↗subjacence, vymezuje také lokalitu možných transformačních posunů: teorie vázanosti (bounding theory) vychází z předpokladu, že frázový posun za normálních okolností nepřekračuje hranice nominálního komplexu a věty (tzv. cyklické uzly). V období ↗G&B byly termíny a. a subjacence ve většině kontextů nahrazeny pojmem ↗bariéry a v období ↗minimalismu pojmem cyklu a jeho ↗fází.