Ve funkční gramatice proces, při němž slovní druh X ztrácí morfosyntaktické a sémantické vlastnosti, jaké má slovní druh X, a získává vlastnosti, jaké mají příslovce. Východiskem a. je distribuce těchto výrazů stejná, jakou mají příslovce. A. je proces graduální. Sémanticky se a. projevuje tak, že tento výraz je – v podobném významu – nahraditelný příslovcem: Sečetl to [od oka] = ‘přibližně’ × Diabolka mu uvízla 5 cm [od oka] ≠ ‘přibližně’, morfologicky se a. projevuje tendencí k ustrnování (zmrznutí) výrazu: Bleskem / *Blesky to opiš × Byl ozářen bleskem / blesky, syntakticky např. tak, že původní substantivum ztrácí možnost kombinovat se s atributy: *Rychlým bleskem to opiš × Byl ozářen silným bleskem. Graduálnost ustrnování předložkových skupin se projevuje v pravopise: K večeru // Kvečeru se ochladilo. V tradičních gramatikách a učebnicích se v těchto případech objevuje termín příslovečná spřežka.

Výsledkem a. jsou: ustrnulé pády původních substantiv (bleskem, kvapem, šeptem …), ustrnulé původní předložkové skupiny, obsahující substantivum (zpatra, naoko, ob den, zpravidla …), zájmeno (přitom, zatím …), číslovku (ostošest), jmenný tvar adjektiva (doleva, postaru …), původní přechodníky, event. s předložkou (kleče, vkleče …), víceslovné frazémy (hlava nehlava, zuby nehty, křížem krážem …), ustrnulé věty (jaksepatří, jakbysmet, conevidět …).