Pojmenování písmena abecedy užitím slova, jehož počáteční hláska je hláska reprezentovaná tímto písmenem: L jako Ludmila. Typický kontext a.:

A. je strategie, jejímž cílem je v mluveném diskurzu zajistit správný přenos slov. V běžné komunikaci je tato strategie využívána zvláště pro celá slova, u nichž se liší grafická a fonetická podoba, a je tedy nebezpečí, že komunikace nebude úspěšná, může se však použít i pro jednotlivá písmena ve slově obsažená. V některých profesních diskurzech (např. v letectví, armádě) se a. používá jako strategie zajišťující vyloučení možnosti nedorozumění. Cíli a. odpovídá volba hláskovacích slov: musí jít o slova, z nichž žádná dvě se svou výslovností nepodobají. Preferována jsou známá propria, a to ↗antroponyma a ↗toponyma. Rozdíly a. v běžném diskurzu a v profesních diskurzech: v běžném diskurzu hláskovací jméno volí mluvčí, v profesních diskurzech je hláskovací jméno definováno tzv. hláskovací tabulkou (viz např. Hláskovací tabulku ze Sbírky zákonů č. 200/2000, níže), v běžném diskurzu se užívá hláskovací jméno se syntaxí [P jako _NomPetr], v profesních diskurzech se syntaxí [_NomPetr].

Hláskovací tabulka

Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ze dne 30. června 2000 o způsobu tvorby volacích značek, jejich používání a o druzích telekomunikačních služeb, pro které jsou vyžadovány (http://crk.cz/; zde i tabulka pro angl.).