Termín akuzativ s infinitivem primárně popisuje syntaktickou konstrukci, kde je objekt (předmět) slovesa vyjádřen (minimálně) sekvencí akuzativu a infinitivu. Jedná se o termín přejatý z latinské gramatiky (accusativus cum infinitivo, a konstrukce se tedy rovněž někdy nazývá AcI // AcI-konstrukce; č. konstrukce akuzativu s infinitivem // AsI). V č. je termín prototypicky aplikovatelný na syntaktické struktury u sloves pasivního vnímání, viz ✍Svoboda (1962); ✍Caha (2004); ✍Panevová (2008):

Definice konstrukce v sobě zahrnuje dvě části: formální (máme sekvenci akuz.+inf.) a sémantickou (akuz.+inf. je tematickým předmětem slovesa). Z toho vyplývá, že ne všude, kde vidíme sekvenci akuz.+inf., se jedná o AsI-konstrukci. Např. věta Nutil Petra odejít se za AsI nepovažuje, protože sekvence akuz.+inf. nemá status argumentu slovesa nutit. To jde dobře vidět na parafrázích, kde infinitní konstrukci nahradíme finitní větou. Tak na jedné straně lze říci: [Co] viděl Karel? – Viděl, [jak Petr odchází], což ukazuje, že sloveso vidět má jeden argument, který může být vyjádřen (mimo jiné) sekvencí akuz.+inf., tedy Viděl [Petra odcházet]. Na druhou stranu nejde říci: *Co nutil Karel? – *Nutil, aby Petr odešel; musíme říci: K čemu nutil Karel Petra? – Nutil ho, aby odešel. To ukazuje, že sloveso nutit má dva argumenty, z nichž jeden je vyjádřen akuzativem a druhý infinitivem, tedy Nutil [ho] [odejít]. Důsledkem této analýzy (akuz.+inf. je jako jeden celek argument slovesa vidět) je poměrně komplikovaný gramatický status akuzativního jména. Zaprvé musí být tematickým subjektem infinitivu (protože není tematickým objektem slovesa vidět, tím je sekvence akuz.+inf.). Pád tohoto jména (akuzativ) však na slovese vidět evidentně závislý je. To je zřejmé v případě, kdy sloveso vidět pasivizujeme, protože akuzativ se mění na nominativ (jako by se jednalo o obyčejný objekt slovesa vidět): Vyplašený srnčí ratlík utekl z autonehody v okolí Šťáhlav a byl viděn utíkat na Starý Plzenec; prosím o pomoc při jeho nalezení (z internetu). Shrnuto: akuzativní jméno je tematickým subjektem infinitivu, ale jeho pád je určen slovesem vidět. V č. syntaktické literatuře se tradičně pokládá akuz. za přímý předmět a inf. za ↗doplněk (✍ČŘJ, 1996:282). ✍MČ 3 (1987:114) pokládá akuz. taky za přímý předmět, ale inf. za příslovečné určení průvodního děje/stavu (komitativní), odvolávaje se na paralelnost struktur Viděl jsem bratra padat k zemi – Viděl jsem bratra, jak padá k zemi; ✍MSoČ 2 (2014:172) analyzuje konstrukci jako případ objektové ↗kontroly. Viz také ↗infinitiv.

Struktury s takovými charakteristikami vedly v rámci generativní gramatiky ke dvěma protichůdným analýzám. Podle ✍Chomského (1977) zůstává akuzativní NP v pozici subjektu infinitivní fráze a pád je jí udělen na tomto místě „výjimečně“ přes hranici klauze (viděl [ho odcházet]). Tato analýza se označuje jako exceptional case marking (ECM) a příslušné konstrukce jako ECM-konstrukce. ✍Postal (1974) naproti tomu argumentoval, že objekt se posunuje ven z infinitivní věty do pozice běžného objektu finitního slovesa, a podstupuje tedy určité nadzvednutí na objekt (raising-to-object): viděl ho_i [t_i odcházet]; viz ↗raising. Obecná relevance této debaty je v tom, jestli je udělení pádu nějakým způsobem svázáno se syntaktickou pozicí (raising-to-object), n. jestli lze pád přidělit na dálku (↗ECM). Teoretická naléhavost této specifické konstrukce se časem vytratila, debata však za sebou zanechala stopy v tom smyslu, že veškeré udělování pádu je v dnešních teoriích buď ve stylu ECM (tj. přidělování na dálku, např. AGREE; viz ✍Chomsky, 2000 a jinde), n. ve stylu raising-to-object (tj. přidělování pádu lokálně (Spec-Head); viz ✍Chomsky, 1995; ✍Kayne, 2004; ✍Caha, 2009, pro různé verze této možnosti). V rámci ↗HPSG (✍Pollard & Sag, 1994) se u sloves typu vidět hovoří o „structure sharing“ (sdílení struktury).

Všechny tyto klasické generativní interpretace AsI-konstrukcí se vztahují především na konstrukce se slovesy propozicionálního postoje (jako věřit). Ta v angl. umožňují realizovat propozici, která je předmětem postoje mluvčího, jako infinitní strukturu: I beleive him to have left, doslova Věřím ho odejít ve významu ‘Věřím, že odešel’. Celá teoretická debata ohledně ECM × raising-to-object (n. structure sharing) pak byla vedena na jejich základě. Č. však tyto konstrukce se slovesy propozicionálního postoje vůbec nemá; viz ✍Lasnik (1998) pro pokus o vysvětlení.

Konstrukce se slovesy vnímání jsou těmto strukturám v něčem podobné (distribucí tematických rolí), ale také se od nich liší (v č., angl. i jinde), a to především v tom, že umožňují pouze specifický typ predikace, tzv. stage-level (✍Basilico, 2003); viz ↗stage level predikát × individual level predikát. To zjednodušeně znamená, že v jejich rámci nelze vyjádřit predikace trvalého charakteru, např. nelze říci *Slyším ho mít přízvuk. Srov. Slyšel ho mluvit s přízvukem, což je stage-level predikace. Tento fakt je relevantní v tom, že spoustu „klasických“ testů vyvinutých v rámci generativní gramatiky na zjišťování AsI-konstrukcí nelze na slovesa vnímání vůbec aplikovat. Tak např. se klasicky tvrdí, že AsI-konstrukce (typu propozičního postoje) umožňují idiomatickou interpretaci infinitivních struktur. Přeneseno na slovesa vnímání by to odpovídalo větám typu *Viděl jablko nepadat daleko od stromu. Negramatičnost těchto vět však není přímým důkazem proti AsI analýze, protože důvody nemožnosti idiomů v daném prostředí jsou spíše spojeny s tím, že slovesa percepce vyžadují stage-level predikáty. Stage-level idiomy jsou poměrně přijatelné (Uslyšíme ptáčka zpívat?), ale kontrast se slovesy kontrolovými (viz ↗kontrola) není černobílý (Donutíme ptáčka zpívat se jeví poměrně přijatelné v idiomatické interpretaci), pravděpodobně proto, že části idiomu (subjekt a predikát) je zde možno odděleně distribuovat na participanty dané situace. Stejně tak je u sloves vnímání omezena škála funkčních kategorií infinitního slovesa; je nemožné vyjádřit zde modalitu (*Slyšel budík moct vzbudit i mrtvého) či slovesný rod (pasivum): *Viděl Petra být zkoušen. Toto je opět v kontrastu s dobře prozkoumanými AsI slovesy propozičního postoje, a tak je možné, že i tato fakta (zvlášť absence modality) vyplývají právě z typu predikace (tj. stage-level).

Je zajímavé, že angl. příklady s percepčními slovesy paradoxně vedou k teoretickým komplikacím (jak pro ECM, tak raising-to-object), protože akuzativní NP vůbec nejde pasivizovat. He saw the prisoners board the train (‘Viděl vězně nasedat do vlaku’) nejde „transformovat“ na *The prisoners were seen board the train (‘Vězni byli viděni nasedat do vlaku’). ✍Kayne (1984) proto přichází s názorem, že akuzativní pád je v takových případech udělen uvnitř infinitní klauze a není vůbec spojen se slovesem vidět.

Nezávisle na těchto otázkách ohledně variace v rámci AsI-konstrukcí se oproti celé této skupině sloves staví slovesa typu nutit, kde je akuzativní NP tematickým objektem slovesa a subjektem infinitivu je foneticky nevyjádřený, ale syntakticky aktivní element (PRO nebo analogický konstrukt), který je koindexován s objektovou NP: Nutil ho_i [PRO_i odejít] (srov. s ECM typem analýzy Viděl [ho_i odcházet]). Této koindexaci se tradičně říká kontrola a slovesům s touto vlastností kontrolová. Kontrolová slovesa jsou důležitá pro odhalení gramatických důsledků tematického rozdílu mezi AsI a kontrolou; viz ↗kontrola.

To, že akuzativní jméno má u slovesa vidět status subjektu, se v č. projevuje alespoň třemi vlastnostmi:

(1) Tím, že negace na infinitivu může marginálně vyvolat negativní formu na akuzativním jméně, což je vlastnost, která je v č. charakteristická pro vztahy uvnitř klauze: Vidět nikoho nevstávat, když starý člověk nastoupí do tramvaje, je čím dál běžnější (takto v ✍Caha, 2004). Oproti tomu *Nutit nikoho nevstávat je těžko interpretovatelné. Tento (byť poněkud subtilní) kontrast je s největší pravděpodobností v nějakém vztahu k rozdílným gramatickým strukturám příkladů s vidět a nutit. Nabízí se vysvětlení, že zatímco u slovesa vidět je akuzativní NP subjektem infinitivu, a tedy pod jeho vlivem, u nutit je akuzativní NP tematickým objektem daného slovesa, a negace infinitivu u tohoto slovesa nemá proto na jméno vliv.

(2) Slovesa nutit a vidět se liší pádem na ↗depiktivním adjektivu (doplňku) v infinitní struktuře. Toto je oblast gramatiky, kde je zapotřebí opatrnosti, protože kontrasty zde nejsou černobílé. Existuje však poměrně detailní empirická studie ✍Przepiórkowského & Rosena (2005), kde autoři zjistili, že věty typu Viděla ho přijít opilého (s depiktivem v akuzativu) jsou přijatelné pro cca 85 % respondentů, kdežto věty typu Viděla ho přijít opilý jsou přijatelné jen pro cca 4 % respondentů; viz také ✍Panevová & Rosen (2011). U kontrolových struktur dostaneme mnohem větší variaci, ale v zásadě platí, že jsou akceptovatelné jak struktury typu Nutil ji přijít oblečená jako dáma (s depiktivem v nominativu), tak příklady Nutil ji pracovat nachlazenou (s depiktivem v akuzativu). Možnost nominativu na depiktivním adjektivu tedy koreluje s kontrolovou strukturou (viz také ✍Dotlačil, 2005). To ukazuje, že u AsI-konstrukce nemůže mít infinitiv PRO-subjekt (n. analogický konstrukt), zatímco slovesa typu nutit takové struktury umožňují (byť možná nevynucují).

(3) Jistá míra synonymie aktiva/pasiva u AsI sloves a absence této synonymie u kontrolových sloves. Myšlenka je zde taková, že aktivní a pasivní struktura vyjadřují stejný děj (mohou být synonymní) a tato synonymie je u sloves percepce zachována, protože to, co vidíme, je právě tento děj – vyjádřený infinitní klauzí. U sloves kontroly naopak dostaneme rozdíl, jestli je nucení podroben agens (v aktivu) n. patiens (v pasivu). Ideálně bychom zde tedy porovnávali struktury typu Slyšel Petra chválit tu novou encyklopedii a *Slyšel tu novou encyklopedii být chválenou od Petra, ale – jak zmíněno výše – čistá pasiva jsou zde nepřípustná. S jistou nepřesností se tedy musí využít porovnání ne zcela identických konstrukcí, jako např. Viděl doktora očkovat Petra a Viděl Petra nechat se očkovat od doktora, které jsou (podle očekávání) volnými parafrázemi též percepční situace. Naopak Nutil doktora očkovat Petra a Nutil Petra nechat se očkovat doktorem nejsou parafrázemi a liší se (očekávaně) tím, kdo je podroben nucení (doktor/Petr).

Slovesům percepce se v některých ohledech blíží i slovesa jiná. ✍Caha (2004) např. pozoruje, že sloveso přistihnout se rovněž vyskytuje v konstrukci, která připomíná AsI, např. Opakovaně jsem je přistihl líbat se v čekárně (z internetu). Ač fakta nejsou černobílá, zdá se, že akuzativní depiktivum je zde mnohem přijatelnější než nominativní (Opakovaně jsem je přistihl líbat se v čekárně opilé/*opilí); to je vlastnost spojená s AsI slovesy. Na druhou stranu se zdá, že sloveso přistihnout vyžaduje tematický objekt: Přistihl (*ho) kouřit na záchodě. Aktivum a pasivum zde navíc nejsou synonymní. Přistihl doktora očkovat Petra × Přistihl Petra nechat se očkovat od doktora se liší tím, kdo byl přistižen s tou implikací, že ten nese odpovědnost za děj vyjádřený infinitní klauzí. Toto sloveso tedy stojí na hranici mezi AsI a kontrolovými strukturami. Viz také ↗infinitiv.