Starší, dnes již nepoužívaný název pro tu část ↗matematické lingvistiky, která modeluje přirozený jazyk algebraickými, tj. nekvantitativními (a nestatistickými, nestochastickými, nepravděpodobnostními) metodami. A.l. je založena zejm. na matematické teorii formálních jazyků a automatů (viz ↗generativní gramatika a ↗formální gramatika), na dalších algebraických odvětvích a na teorii ↗množin. Klíčovým pojmem v a.l. je (formální) struktura a (algebraické) vztahy jejích objektů a podstruktur; jejím prizmatem se zkoumá hlavně syntax a morfologie přirozených jazyků. Pod pojem a.l. se dají zařadit tzv. racionalistické/symbolické metody zpracování přirozených jazyků, spočívající v konstrukci formálních, obvykle počítačově implementovatelných pravidel vystihujících zejm. syntaktickou, morfologickou, ale i třeba sémantickou strukturu přirozených jazyků.