Ve ↗funkční gramatice ✍Hallidaye & Hasan(ové) (1976) aj., u nás rozpracované především ✍Danešem (1985), ✍Vychodilovou (2008) aj., termín postihující vztah mezi pojmenováními předmětů řeči, které sdílejí nějakou společnou vlastnost (např. příslušnost ke skupině, třídě, druhu), nejsou však nikdy referenčně totožné (✍MČ 3, 1987:701–702). Odkazováním k odlišným referentům se výrazy významově příbuzné alterační odlišují od výrazů ve vztahu ↗koreference, srov. rozdíl:

V textu (1) nominální skupiny hráči z NHL a tito hokejisté odkazují k témuž referentu, jsou tedy koreferentní, zatímco v textu (2) nominální skupiny Dopita s Trvajem a ti další hokejisté odkazují k různým referentům, i když spojeným příslušností ke skupině (hokejistů); pojmenování jsou tedy ve vztahu a., stejně jako synonyma nemocní a pacienti v (3): Lékaři tvrdí, že se nestarají jen o nemocné, kteří k nim na vyšetření docházejí, ale další pacienty navštěvují v jejich domovech (SYN). Na jejich alterační, nikoliv koreferenční vztah ukazuje rozvití odlišnými výrazy (nemocné, kteří k nim docházejí – další pacienti). O a. se někdy hovoří též jako o vztahu sémantické obdoby (✍Daneš, 1985).

Prostředky explicitně vyjadřující alterační vztah se nazývají alterátory; jsou za ně považovány především výrazy, jejichž důležitým významovým rysem je „různost“: jiný, další, druhý, jinde, jindy (✍Halliday & Hasan(ová), 1976:297–298, 306, ✍Hrbáček, 1994:15) a jejichž užití implikuje v předchozím textu přítomnost pojmenování ze stejné významové třídy, např. příslovce místa jinde předpokládá v předchozím textu již užité pojmenování vyjadřující lokalizaci. Alterační výrazy pojmenovávají často předměty řeči, mezi nimiž jsou vztahy časové či prostorové lokalizace: Jen prostřední ulička musila zůstat volná. Jinde všude lidi seděli, stáli, klečeli (SYN); Tuto středu byl mimořádný klid. Jindy je situace zcela opačná (SYN).

Vztah alterace může být vyjádřen i bez explicitních alterátorů adjektivních, adverbiálních n. číslovkových, pouze užitím výrazů významově příbuzných, např. ↗antonym včetně pojmenování předmětů řeči tvořících celek n. např. dějový cyklus (přes den – v noci, vzbudit se – usínat): Nedostatkem kyslíku se pacient vzbudí, začne opět dýchat, usíná (SYN); Pokud svítí slunce, teploty přes den vyšplhají i nad dvacítku. V noci zpravidla mrzne (SYN); nebo pojmenování významově podřazeného a významově nadřazeného: Natrhat na lednové louce svazek sedmikrásek je snadné, pučí květiny a keře, rozkvetly stromy, hlavně třešně (SYN).

Alteračním vztahem je i ↗nepravá anafora, jejímiž jaz. prostředky bývají výrazy typické pro skutečnou ↗anaforu, např.: (a) synonymní n. opakující se výrazy: Tomášovi rodiče měli pěknou chatu na Sázavě. Jejich sousedé měli také hezkou chatu (SYN); (b) zájmeno ten: Máme zprávy, že na Madeiře je docela prostorná hala, a tu má Slavia taky (SYN). Jak dvojice pěknou chatu – hezkou chatu, tak dvojice prostorná hala – tu pojmenovávají sice předměty řeči stejných n. podobných vlastností, které však jsou referenčně různé.