Korpusový přístup se v lingvistice opírá o ↗korpusová data (kombinující rozsáhlou empirickou základnu, indukci a kvantitativní metody při ↗vytěžování korpusu), a dnes se uplatňuje téměř na všech rovinách popisu jaz. Kvantitativním analýzám nejmenších jednotek (fonémů a grafémů) se na angl. věnoval už H. Kučera v rámci vytěžování prvního moderního korpusu (↗Brown corpus). V současnosti vznikají za účelem výzkumu fonetické databáze poskytující rozsáhlé možnosti kvantifikace a zkoumání segmentálních i suprasegmentálních jevů mluveného jaz. Rovina grafémiky je vytěžována s pomocí korpusů psané češtiny, a to jak v perspektivě synchronní, tak diachronní. V oblasti gramatiky najdeme dnes pro č. celou paletu studií z morfologie a syntaxe (ovlivněné ↗corpus‑based výzkumem i ↗corpus‑driven výzkumem), stejně tak jako první souborná gramatická díla.

V lexikologii a lexikografii, což jsou oblasti, pro něž byly korpusy budovány především, je korpusový přístup dnes převládající metodologií; vedle tradičních výkladových a překladových slovníků umožnil příchod korpusů i vytváření slovníků specializovaných (frekvenční, kolokační). V současné době se stále více analýz zaměřuje na vyšší roviny; corpus assisted discourse studies (CADS) (studium diskurzu založené na korpusu) je jak synchronní, tak diachronní. Jejich hlavní odlišnost oproti kvalitativním metodám studia diskurzu, jako je ↗kritická analýza diskurzu (critical discourse analysis), spočívá v kvantitativním rozsahu empirické báze, kterou korpusy poskytují, což umožňuje redukovat badatelův subjektivní vliv na analýzu. Korpusový přístup se vedle lexikografie a cizojazyčné pedagogiky (tvorba učebnic) uplatňuje také v dialektologii, sociolingvistice, psycholingvistice, forenzní lingvistice, při studiu jaz. variability, v jaz. didaktice a studiu akvizice jaz. ad. Z nelingvistických disciplín se korpus užívá i v literární vědě, sociologii či psychologii.