Termín převzatý do klasické mluvnice z rétoriky; přerušení a nedokončení výpovědi. A. se vyjadřuje pauzou, graficky třemi tečkami:

A. je speciálním druhem ↗elipsy (tzv. fatická elipsa); na rozdíl od „pravé“ elipsy nelze z materiálu věty a/nebo na základě kontextu a znalostí světa nedopovězenou část rekonstruovat, srov. (1). Nedopovězení aktivuje interpretační proces u adresáta. Pro gramatiku diskurzu jsou relevantní takové případy, kdy syntax věty prozrazuje, jaká syntaktická struktura zůstala nevyjádřena; v (2) je to adjektivum, v (3) infinitivní skupina, v (4) věta. Takové a. se mohou stát konvencializovaným prostředkem dosažení zamýšleného komunikačního efektu, např. (4) je interpretovatelné jako varování, výhrůžka apod. Hezký příklad využití a. k dosažení komunikačního efektu ukazuje následující popěvek studentů na lyžařském kurzu:

Na základě syntaxe lze odvodit, že nevyjádřeno zůstalo buď podstatné jméno, n. infinitivní skupina n. adverbium (umíme básničku / číst / dobře / *zelený / *ze skla …), na základě rýmu lze očekávat, že to muselo být slovo končící na ‑o, tedy s největší pravděpodobností podstatné jméno, a na základě znalostí idiomatiky slovesa umět a jazykové slušnosti dospět k tomu, že oním nevyjádřeným slovem je jméno hovno.

Opakem a. je proziopeze, tj. vynechání začátku výpovědi: … a bude hůř! Viz také jiná nemotivovaná porušení správné gramatické struktury věty ↗anakolut, ↗atrakce, ↗kontaminace, ↗zeugma.