V sémantice a syntaxi počet ↗argumentů, které má predikát. Predikát s aritou x je x‑místný predikát; srov. jednomístný predikát P(a): spát, dvojmístný P(a,b): rozbít, trojmístný P(a,b,c): dát; viz ✍Gamut (1991). V mezinárodní lingvistice je termín a. známý zvl. díky vlivné studii ✍Reinhart(ové) & Siloniho (2005), v níž autoři analyzují reflexivizaci (Petr se myje), reciprokalizaci (Petr a Pavel se hádají), dekauzativizaci (Okno se otevřelo větrem) a saturaci (společný rys pasiva, média a impersonálií) jako arity operations, jejichž podstatou je změna a.; podle autorů k nim může dojít buď ve slovníku, n. v syntaxi. V č. lingvistice je myšlenka, kterou teoreticky reflektuje a., známá v teoretických modelech valence; viz ↗valence.