Termín užívaný v transformační generativní gramatice v období ↗G&B (Government and Binding // teorie řízení a vázání), patřící do teorie lokality, jež se zabývá vzdáleností elementů v syntaktické struktuře. B. je relativní pojem, protože fráze nejsou bariérou jednou provždy. Podle ✍Chomského (1986) jsou sice potenciálně všechny fráze b., pokud je však nějaká fráze komplementem lexikální hlavy – tj. komplementem slovesa (V), substantiva (N), adjektiva (A) n. předložky (P) – potom daná fráze b. není. Status b. také může být zděděn, pokud daná fráze bezprostředně dominuje (↗ovládání) jinou b. (přesněji blokující kategorii, blocking category).

B. mohou blokovat jak řízení (↗teorie řízení), tak posun elementů. Pro zablokování řízení stačí jedna intervenující b., zatímco pro zablokování posunu jsou nutné minimálně dvě intervenující b., protože tak jako v dřívější generativní teorii je pro posun relevantní podmínka ↗subjacence. Systém b. tedy sjednocuje z dřívější teorie subjacenci, podmínku pro extrakční domény (condition on extraction domain, CED, viz ✍Huang, 1982), pro něž jsou kritické dvě b., a princip prázdných kategorií (empty category principle, ECP) (viz ↗prázdná kategorie), pro který je kritická již jedna b. B. se dá při posunu vyhnout adjunkcí (↗adjunkt) na danou kategorii/bariéru, protože adjunkcí daný element nepřekračuje celou kategorii, nýbrž jen její segment. Typickým příkladem je extrakce elementů z VP, kdy se elementy nejdříve na VP adjungují a teprve poté se posunují do vyšší strukturní pozice. Cílem systému b. je také postihnout rozdíly v gramatičnosti mezi extrakcí z komplementů na straně jedné a subjektů či adjunktů na straně druhé. Protože subjekty/subjektové věty a adjunkty/adjunktové věty nejsou komplementem lexikální hlavy, jsou b. pro posun. Zároveň také b. dokáží rozlišovat mezi extrakcí komplementů a adjunktů. Pokud je např. nějaký adjunkt extrahován ze subjektové či adjunktové věty, potom je porušen princip ↗prázdné kategorie, protože mezi extrahovaným adjunktem a jeho stopou intervenuje bariéra, jež blokuje řízení stopy antecedentem. Naproti tomu je-li posunut komplement, ECP není porušen, protože stopa je řízena lexikální hlavou. Z vývojového hlediska pojem b. nahradil dřívější cyklické/ohraničující uzly (srov. ✍Chomsky, 1977). V dalším vývoji TGG byly b. nahrazeny ↗fázemi, přičemž fázemi jsou kategorie vP a CP (✍Chomsky, 2000; ✍Chomsky, 2001).

Příklad (1a) ukazuje gramatickou základovou větu. V (1b) se co posunuje přes dvě bariéry (CP₂ a NP), což porušuje subjacenci, proto je věta negramatická. Při svém posunu se co nejdříve adjunguje na VP₂, čímž se vyhne b. VP₂, a pak se adjunguje na VP₁. Při tom překročí IP₂, CP₂ a NP. IP₂ není inherentní b. (kvůli hypotéze ✍Chomského (1986), i když je blokující kategorií) a ani nemůže být zděděnou b., protože co se na VP₂ adjungovalo. Zato CP₂ je zděděnou b., protože bezprostředně dominuje blokující kategorii IP. Zároveň je CP₂ také inherentní b., protože není komplementem lexikální hlavy (je to adjungovaná vztažná věta). NP ten den je komplementem lexikální hlavy nezapomene, proto není inherentní bariérou, zato však je zděděnou bariérou, protože dominuje blokující kategorii CP₂. Potom se co posune z VP₁ do CP₁, při čemž překročí IP₁, což není b. ze stejného důvodu jako IP₂.