Typ formálního jazyka v ↗Chomského hierarchii gramatik a jazyků, nazývaný také jazykem typu 2. Je generovatelný formální ↗bezkontextovou gramatikou a rozpoznávatelný tzv. zásobníkovým automatem. Slova (řetězce znaků terminální abecedy) v b.j. se vyznačují tím, že mohou obsahovat jiná slova téhož jazyka: jde tu o tzv. ↗sebezapouštění (self‑embedding) podslov, které je potenciálně neomezené. Je to dáno tím, že při derivaci v bezkontextové gramatice se z neterminálního symbolu může vygenerovat týž neterminál obklopený z obou stran neprázdnými řetězci, schematicky X ==>* αXβ. Typickým příkladem b.j. je jazyk aⁿbⁿ, kde a, b jsou symboly jeho vstupní abecedy, n je přirozené číslo ≥ 0. Takový jazyk není regulární, neboť jej nemůže vygenerovat žádná regulární gramatika, jelikož ta sebezapouštění není schopna. Velká většina struktur přirozených jazyků je bezkontextového n. regulárního typu (srov. ↗regulární jazyk), ovšem struktury s nespojitými/nesouvislými složkami, struktury typu a₁, a₂, … , a_n a b₁, b₂, … , b_n (n ≥ 0), kde terminály a_i a b_i jsou spolu v syntaktickém vztahu, a struktury typu aⁿbⁿcⁿ (n ≥ 0), kde figuruje vždy stejný počet tří (nejen dvou!) symbolů a, b, c (příp. více), nejsou bezkontextové.