Vlastní jméno lidských výtvorů, které jsou zakotveny nikoli v přírodě, ale v ekonomických, politických, kulturních, historických aj. vztazích. Jejich soubor, chrématonymie (↗onymie), je značně různorodý a proměnlivý, s hranicí prostupnou s ↗apelativy. Ch. jsou součástí nadřazené třídy ↗abionym. Člení se na:

1. jména společenských jevů, jako jsou 1.1 časové pojmy, např. epochy, svátky (Vánoce – chrononymum), 1.2 dějinné události (Pražské povstání – akcionymum), 1.3 společenská ocenění jako vyznamenání, tituly (Řád bílého lva  –   faleronymum);

2. jména společenských institucí (ergonymum / institucionymum, a to 2.1 vojenských, politických apod. (Občanská demokratická strana), 2.2 správních, zákonodárných, administrativních (Parlament ČR), 2.3 hospodářských, průmyslových, obchodních (Paramo, Česká národní banka), viz ↗obchodní jméno, 2.4 školských, kulturních, vědeckých, zdravotnických apod. (Masarykova univerzita, Národní divadlo);

3. jména výsledků společenské činnosti, jako 3.1 diplomatických aktů (Listina základních práv a svobod – aktonymum), 3.2 jména výsledků umělecké činnosti (Zapadlí vlastenci, Má vlast – ideonymum), 3.3 jména jedinečných výrobků či předmětů, např. lodí (Titanik – ↗unikátonymum), 3.4 jména dopravních spojů (expres Smetana – porejonymum), 3.5 jména spotřebních či užitkových předmětů – ↗pragmatonymum), a to 3.5.1 vyráběných průmyslově (motocykl Jawa, hodinky Prim, Čokopiškoty, pivo Brouček), 3.5.2 polnohospodářsky vypěstovaných plemen, odrůd apod. (slepice Vlaška, jablko Sparťan).

Hraniční speciální subsystém tu vytvářejí zvláště ↗ergonyma, neboť jsou zpravidla lexikálně a syntakticky motivována strukturovanými souslovnými pojmenováními obecnými, která byla transponována do funkcí vlastních jmen (Klub přátel výtvarného umění, Komerční banka). Tato ch. jsou bezprostředně spjata přímo s objektem, který jakožto apelativa popisují a v rámci příslušné předmětné kategorie (např. vědeckovýzkumných ústavů) jej vyčleňují, diferencují od ostatních. Na pojmenovaný objekt tak prostřednictvím jeho pojmového odrazu odkazují a identifikují jej stejně jako „pravá“ vlastní jména. K individuálnímu hodnocení se tedy druží rys hodnotící, v tomto případě rys společenské prestiže a významnosti, který se v komunikaci oficiálního zaměření stává méně závažný. Opakem jednoznačného víceslovného popisného ch. je podle ✍Čechové (2012) užívání devokalizovaných zkratek, obvykle graficky využívaných, nahrazujících víceslovné názvy typu ČSOB, např. pivo Gambrinus Excelent se zkracuje na devokalizovanou podobu XCLNT, podobně móda HUSKY se devokalizuje na HSK. Podobné zkratky jsou pro nezasvěcené téměř nesrozumitelné. Výsledkem závislosti onymického systému ch. na jisté proměnlivosti společenských, ekonomických, obchodních i kulturních poměrů dané společnosti je jejich různá míra komunikační stability. Zatímco chrononyma, akcionyma a ideonyma a do značné míry též jména kulturních, vědeckých a školských zařízení jsou poměrně konstantní, ostatní druhy ch. mají větší či menší proměnlivost. Aktivně přestávají být užívána ch. poplatná době jejich vzniku a existence, např. faleronyma (Řád práce), ch. politických stran (ODA), ch. institucí průmyslových (Bonex), ch. institucí obchodních (Kytkoland jako prodejna květin, různé cestovní kanceláře) i hospodářských, jména průmyslových výrobků (projímadlo Darmol), nepěstovaných polnohospodářských odrůd (jablko Železná reneta, hruška Solanka) a plemen aj. Viz též ↗pragmatonymum.