V rámci ↗OTS se odvozuje z adj. základů ↗modifikací.

1. Vyjadřuje různou míru vlastnosti, a to jednak při srovnávání, jednak pro absolutní hodnocení (např. ✍PMČ, 1995). Formy, které to umožňují, jsou komparativ a superlativ při stupňování adj.

↗Komparativ vyjadřuje vyšší míru vlastnosti při srovnání (Petr je starší než Mirek) n. při absolutním hodnocení (vyšší úředník). Tvoří se většinou pravidelně sufixy ‑ej‑š(‑í)/‑ěj‑š(‑í) (dokonalejší, úspěšnější); od uzavřené skupiny adjektiv (variantně) sufixem ‑š(‑í) (pustší/pustější, hustší/hustější, slabší, starší), jenž se v uzavřené skupině případů pojí k redukovanému kmeni, který je často (ne vždy) odvozovacím základem tvoření tvarů komparativu adverbií (viz ↗deadverbiální adverbium) (slad‑k(‑ý) > slad‑k‑š(‑í), hlub‑ok(‑ý) > hlub‑ok‑š(‑í), dlou‑h(‑ý) > del‑h‑š(‑í), zad‑n(‑í) > zaz‑n‑š(‑í)); od uzavřené skupiny adj. na ‑k(‑ý) se (někdy variantně) tvoří ↗konverzí k adjektivní složené flexi vzoru jarní (‑í): trpčí/trpčejší, křehčí, měkčí, lehčí. Kromě toho existuje nepravidelné stupňování (od supletivních kmenů): dobrý – (nej)lepší, malý – (nej)menší, velký – (nej)větší, zlý/špatný – (nej)horší vedle pravidelného (méně obvyklého) zlejší/špatnější. Interpretace adjektiva dřívější jako nepravidelného stupňování adjektiva brzký, stejně jako interpretace nepravidelného stupňování adjektiva dlouhý // delší jako ↗supletivismu (✍MSoČ 1, 2010) je sporná.

↗Superlativ vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti při srovnání (Petr byl nejvyšší z celé třídy), n. velmi vysokou míru vlastnosti při absolutním hodnocení (nejvyšší vrstvy atmosféry). Tvoří se přidáním prefixu nej‑ ke komparativům: nejúspěšnější, nejlepší. V jiném pojetí se tvary komparativů a superlativů pokládají za členy gramatické kategorie adj., a tedy nikoli za d.a. (např. ✍MSoČ 1, 2010; ✍AGSČ, 2013); argumentace viz ↗stupňování; viz též ↗elativ.

2. Vyšší intenzitu vlastnosti lze vyjádřit dále sufixy ‑ičk(‑ý) (stařičký), ‑oučk(‑ý) (lehoučký), ‑ink(‑ý) (malinký), ‑ounk(‑ý) (mlaďounký). Méně běžné jsou sufixy rozšířené o ‑ič‑, ‑il‑, ‑li‑, ‑in‑, ‑at‑: maličičký, malilinký, maliličký, maloulinký, maloulinkatý, malilinkatý; vybavují adj. navíc rysem emocionality. Velkou míru vlastnosti vyjadřuje dále sufix ‑ánsk(‑ý) se svými variantami (velikánský, velikanánský, velikananánský), prefixy vele‑ (velevážený) a pra‑ (prastarý), hov. prach‑ (prachsprostý), přejaté prefixy ultra‑ (ultrapravicový, ultraradikální), super‑ (superrychlý), supra‑ (supravodivý), hyper‑ (hypermoderní). Nejvyšší míru vlastnosti vyjadřuje prefix pře‑ (přetěžký). Vysokou intenzitu vlastností s implikovanou přípustkou vyjadřuje prefix sebe‑ ve spojení s komparativem (sebedokonalejší). Nižší intenzitu vlastnosti vyjadřuje sufix ‑av(‑ý) (modravý), kombinace prefixů na‑, ob‑, při‑, za‑ + sufix ‑l(‑ý) (nahluchlý, obtloustlý, přihlouplý, zarudlý); viz ↗‑l‑ové deverbální adjektivum, prefix po‑ + komparativ (pomenší, poslabší) a prefix polo‑ (poloúřední).

3. Význam zdánlivosti či popření (negace) vlastnosti vyjadřují prefixy kvazi‑, pa‑, pseudo‑ a ne‑ (kvazirevoluční, pavědecký, pseudovědecký, nevědecký).