V rámci klasické ↗OTS vzniká ↗transpozicí pomocí ↗slovotvorných formantů, a to slovnědruhové charakteristiky ‑e/‑ě, ‑o, ‑y a sufixu ‑ky. Vyjadřují okolnost děje (způsobovou, n. zřetelovou) a/nebo jsou (se sponou) ve funkci predikátu. Formant ‑e/‑ě je spojen s ↗hláskovou alternací, a to konsonantickou (trpce, blaze, tiše, tvrdě, hustě, krásně, dobře). Deriváty tohoto typu vyjadřují okolnost způsobovou (krásně se vyspal, hustě prší), jen některých lze užít i ve funkci predikátu (je (mu) blaze, dobře, krásně, pěkně). Tvoření tímto prostředkem je produktivní, ale nikoli univerzálně; nelze jím tvořit od účelových adj. (kropicí), od adjektivizovaných přechodníků (studující; v dezaktualizovaném významu se tvoření od nich může realizovat s epentetickým ‑n‑: uklidňujícně, šokujícně apod., vystudovavší) a některých jiných ↗deverbálních adjektiv, ani od ↗desubstantivních adjektiv relačních, a to posesivních (otcův, matčin, psí), látkových (hliněný, odpadový; v přeneseném významu se tvoření od nich může realizovat: papírově, kovově apod.), ani od většiny adj. nespecifikovaně relačních (lednový → 0, ale sluchový → sluchově). Formantem ‑o se tvoří d.a. vesměs od adj. primárních, a to neutvořených (blízko, často, dlouho, nízko, přímo, sychravo, šero, ticho, zdrávo) n. modifikovaných (blizounko, čisťoučko; tento typ může vznikat i modifikací adv., viz ↗deadverbiální adverbia). Některá d.a. na ‑o jsou použitelná jen jako součást predikátu (je sychravo, šero, ticho, zdrávo, smutno, chladno atd.); viz ↗příslovce; ↗predikativum. Existují‑li od jednoho základu tvary na ‑e/‑ě i na ‑o, je mezi nimi rozdíl významový (potopil se hluboko // *hluboce × *hluboko // hluboce věřící člověk) n. stylistický (to se řekne lehko // lehce). Formantem ‑y se tvoří d.a. od adj. na ‑ský/‑cký (česky, rusky, bláznovsky, lajdácky, venkovsky). Sufixem ‑ky je odvozeno jen několik d.a. (např. pěšky, nevědomky).

Protože tvoření d.a. je velmi produktivní a nemění lexikální význam, považují se někdy tyto výrazy za adj. ve specifických syntaktických pozicích; tak zvl. Komárek (např. v ✍PČM, 1978) a ve ↗FGP. Viz také ↗adverbium.