V rámci klasické ↗OTS vzniká ↗modifikací a vyjadřuje na rozdíl od svého základového adv. významy vzniklé stupňováním, intenzifikací významu, zeslabením významu, neurčitostí, negací apod.

(1) U stupňování jsou prostředky k tvoření ↗komparativu sufix ‑eji‑/‑ěji‑ (řidčeji, nověji) a okrajově sufixy ‑e‑, ‑0‑ (úz‑k‑ý > úž‑e // úž‑eji, blíz‑k‑ý > blíž‑0 // blíž‑e, hlub‑ok‑ý > hloub‑0 // hloub‑ěji), připojované k redukovanému kmeni pozitivu (viz ↗deadjektivní adjektivum). K tvoření ↗superlativu slouží prefix nej‑ + komparativ (nejnověji, nejhlouběji). Vedle těchto pravidelně tvořených komparativů existuje nepravidelné stupňování (od supletivních kmenů): dobře – (nej)lépe, málo – (nej)méně, zle/špatně – (nej)hůře vedle pravidelného (nej)špatněji. Interpretace adverbia (nej)dříve jako nepravidelného stupňování adverbia brzo/brzy (např. ✍MSOČ 1, 2010) je sporná. Obdobně slovo více (dle slovníkové interpretace slovnědruhový přesah příslovce/číslovka neurčitá (✍Veselý, 2013:99n.)) nelze jednoznačně přiřadit k pozitivu (varianty: ^?mnoho/moc/hodně/tuze/velmi/, …). V jiném pojetí (např. ✍MSoČ 1, 2010; ✍AGSČ, 2013) se tvary komparativu a superlativu pokládají za členy gramatické kategorie stupňování, nikoli za výsledky slovotvorné derivace; argumentace viz ↗stupňování.

(2) Intenzifikující adverbia lze tvořit pomocí prefixů a ↗prefixoidů (sebelépe, prastaře, prachsprostě, překrásně, veledůležitě, ultramoderně, supertajně atd.) a pomocí sufixů s expresivním významem jako ‑ičce (chudičce), ‑oučce (tenoučce), ‑ince/‑ounce (tenince, tenounce), ‑oučko/‑ounko (blizoučko, blizounko), ‑ičku/‑oučku/‑ounku (pomaličku, pomaloučku, pomalounku), ‑ičky/‑inky (vždycičky, vždycinky) atd. Většinou je lze chápat i jako ↗deadjektivní adv. (prastarý > prastaře, chudičký > chudičce), vzniklá ↗transpozicí. Podobně je tomu u adv. zeslabujících (divoce > polodivoce, ale nasládlý > nasládle, připitomělý > připitoměle, bělavý > bělavě).

(3) D.a. vzniklá modifikací pronominálních adv. získávají význam neurčitosti (prefixem ně‑: někde, někdy, nějak, …, odněkud; postfixem ‑si: kdysi, kamsi), význam neurčitosti s libovolností (prefixem leda // ledas // lec‑: ledakde, ledaskdy, lecjak).

Neurčitost vyjadřují také tzv. ↗citátové spřežky jako kdovíkde, pánbůhvíkam, čertvíodkud. Všeobecnou platnost vyjadřují prefixy kde‑ (kdekam, …) a řidší všeli(s)‑ (všeli(s)kde, všelijak), týž význam s odstínem rozmanitosti postfix ‑koli (kamkoli, jakkoli, …). Omezenou míru platnosti vyjadřují spřežky typů málokde, zřídkakdy, sotvakdy. Viz ↗neurčité zájmeno.

(4) Negace se vyjadřuje prefixem ni‑: nikdy, nijak atd.

Adv. podléhají také modifikaci pouhého stylového zařazení bez změny významu, a to pomocí většinou hovorových sufixů ‑ka (dnes > dneska; semka, hnedka), ‑ky (hned > hnedky; zpátky), ‑ma (tudy > tudyma), ‑hle // ‑dle // ‑le (tam > tamhle // támhle // tamdle // támdle // tamle // támle), prefixů po‑, na‑ (pospolu, poznovu; nastokrát). Modifikace se také děje ve smyslu významu předložek/předpon: odkdy, dokdy, najindy, poobakrát, prozatím, předloni, přespříč, zavčas, zevnitř atd.