Odsouvání hlásky n. sekvence hlásek na počátku slova vinou nesprávného chápání hranice slov, čímž se zastírají etymologické souvislosti těchto slov. Odsouvají se zejm. takové hlásky, které připomínají frekventované předložky. Ve sl. jazycích této chybné segmentaci podléhá především prefix ob‑ (✍Loma, 2000). Např. z psl. ⁺ob‑oriti ‘pobořit, zbořit’, prefixátu psl. ⁺oriti ‘kazit’, vzniklo po mylném odsunutí vokálu o‑ (součásti prefixu ob‑) stč. a č. bořit, slk. boriť, p. arch. borzyć, vše ‘bořit’. Protože šlo o proces starobylý, slovesa vzniklá takto „chybně“ ↗mylnou deprefixací se stala organickou součástí lexika a jsou sekundárně prefigována: rozbořit, pobořit, zbořit. Rozšířena je d. i v místních jménech: např. č. toponymum Sosnice bylo přejato do něm. jako Ossnitz, neboť iniciální s‑ bylo nahrazeno něm. hláskou z‑, pak omylem zaměněno se střhn. předložkou z(e) = zu, a proto nakonec odděleno. Srov. i č. Jíckovice ze starého Vieckovice (původní v‑ připomínalo pref. v‑, proto časem zaniklo). Viz také ↗perintegrace.