V tradiční slovotvorbě způsob tvoření odsunutím jednoho členu kompozita; nejčastější je odtržení koncového členu, a tím osamostatnění členu předního: automobil > auto, kinematograf > kino, fotografie > foto. D. nepředstavuje vlastní slovotvorný akt (založený na analýze pojmenovávaného pojmu), nýbrž jde o úpravu již existujícího pojmenování. Osamostatněný člen nabývá platnosti slova, tzn. je samostatný formálně (viz např. jeho morfologické kategorie a deklinace podle formálního zakončení) i významově (jeho lexikální význam je zpravidla shodný s významem výchozího kompozita). Tvoření d. je okrajové, dekomponovaná slova bývají stylově příznaková.