Slovesná kategorie; dnes se v č. vyskytuje u několika sloves pohybu. Determinovaná slovesa (např. jít, letět) popisují stejný pohyb jako odpovídající indeterminovaná slovesa (např. chodit, létat), obsahují ovšem navíc významový rys, který se vymezuje různě, nejčastěji jako „záměrný, na určitý cíl orientovaný děj“ (relevantní v kontextech jako: Petr jde do školy (aby se tam setkal s přítelem) × Petr chodí do školy (= Petr je žák), n. jako „pohyb v jedné nepřerušované linii“ (relevantní v kontextech jako Šel lesem × Chodil lesem (křížem krážem)). Indeterminovaná slovesa mohou vyjádřit obvyklé, a tím i opakující se děje; nazývají se proto někdy také opětovací slovesa: Petr chodí (každý čtvrtek) plavat; mohou vyjadřovat také schopnost k pohybovému jednání: Dítě už běhá; Ptáci létají (= mají schopnost létat) × Dítě už běží; Ptáci letí (= nikoli schopnost). V dnešní č. najdeme následující páry, které podléhají protikladu determinovanost × indeterminovanost:

běžet × běhat, hnát × honit, jet × jezdit, jít × chodit, letět × létat (lítat), nést × nosit, táhnout × tahat, vést × vodit, vézt × vozit

Indeterminovaná slovesa mohou ve speciálních kontextech vyjádřit děj neopakující se, a jejich přítomný čas tedy může získat interpretaci aktuální přítomnosti. To je odlišuje od ↗iterativ, která vyjadřují vždy opakující se děj, a tedy nemají schopnost aktuálního prézentu: Co právě teď Petr dělá? – Chodí kolem bazénu a kroutí hlavou × *Hrává šachy / *Chodívá kolem bazénu a kroutí hlavou. Mají‑li indeterminovaná slovesa interpretaci opakujícího se děje, aktuální přítomnost nevyjadřují: Petr chodí k zubařovi (≠ právě teď jde) × Petr jde k zubařovi (= právě teď jde). Je‑li u dvojice sloves, která jsou v protikladu determinovanost × indeterminovanost, také iterativum, vždy se odvozuje od indeterminovaného členu: běhávat (< běhat) × *běžívat (< běžet); slouží však jako iterativum pro obě slovesa páru.

Determinovaná i indeterminovaná slovesa jsou vidu nedok., což ukazuje text s časovými adverbiáliemi (viz ↗vid): Petr jde / chodí do školy hodinu / *za hodinu (za hodinu je v pořádku ve významu „za jak dlouho od nějakého časového bodu“, kterým se netestuje vid). Pro determinovaná slovesa je charakteristické, že ačkoli jsou vidu nedok., futurum netvoří analyticky pomocí konstrukce bud‑ + infinitiv, nýbrž pomocí prefixu po‑/pů‑jdu přidaného k formě přítomného času: pojedu × *budu jet, půjdu × *budu jet. Většina sloves dovoluje ovšem i analytické futurum: ponesu – budu nést, poběžím – budu běžet. Názory na to, zda ponesu a budu nést jsou synonymní, se liší; viz ↗futurum.

Diachronie: Z historického hlediska se v opozici determinovanost × indeterminovanost často vidí možné východisko vzniku a vývoje dnešního slovesného vidu ve slovanských jaz.; např. ✍Němec (1956), ✍Němec (1958) považuje v návaznosti na práce ✍van Wijka (1929) a ✍Regnélla (1944) dnešní vidové páry za pokračování staré opozice, která zahrnovala v psl. velkou část systému sloves. Přitom se ovšem pojem d. rozšiřuje ve smyslu ↗terminativnosti.