1. Termín označující v některých teoriích funkci výrazů (nazývaných determinátory (DET)), které zajišťují referenční potenciál a specifikují referenční modus ↗nominální skupiny / ↗nominální fráze, v níž se vyskytují; prototypické DET jsou určitý člen a neurčitý člen v jaz. se členem: the / a window, das / ein Fenster, la / una finestra, la / une fenêtre.DET tvoří heterogenní skupinu prostředků, jejichž častým rysem je to, že se se jménem, s nímž tvoří v rámci NS / NP syntaktickou jednotku, nějak morfosyntakticky solidarizují, např. vykazují vůči němu určité topologické vlastnosti (der alte Mann × *alte der Mann), jejich distribuce je nějak regulována: ital. il mio vestito × angl. *the my suit; něm. der Peter × angl. *the Peter aj. Mají‑li flexi, mají (prototypicky) takový sufix, který zajišťuje vyjádření rysů (optimálně) jen jednou, např. něm. der alte Mann / *der alter Mann × ein alter Mann / *einer alter Mann / *ein alt Mann.

Č. patří k jaz., které nemají členy; d. se v nich realizuje různými jinými prostředky (srov. pro první přiblížení ✍Birkenmeier, 1979): nulovým DET Ø, ↗ukazovacími zájmeny, ↗přivlastňovacími zájmeny, ↗neurčitými zájmeny, adj. typu dotyčný, zmíněný (nelze je negovat) apod.; viz ✍Hlavsa (1975), Uhlířová v ✍SV (1996), ✍Perissutti(ová) (2003) aj. Někdy se spekuluje, že zvl. v mluvené č. přece jenom některá užití zájmena ten a jeden hodně připomínají člen (chybí jim ovšem závaznost): např. před superlativem: To je ten // *tento nejlepší fór, jaký jsem kdy slyšel, v případech jako To mám od jedné paní, tu neznáš; To není žádný problém aj. Všichni autoři popisu č.DET se shodují na tom, že d. souvisí s dalšími jaz. kategoriemi, zvl.:

(1) s ↗aktuálním členěním: prototypický příklad je (a) Ø Chlapec odnesl dřevo do kůlny × (b) Do kůlny odnesl dřevo Ø chlapec – v (a) je NS Ø chlapec v tematické pozici a označuje osobu jako určitou a určenou (specifická reference), v (b) je tatáž NS v rematické pozici a může označovat jak osobu určitou a určenou, tak osobu sice určitou, ale neurčenou (nespecifická reference); v tematické pozici se tedy nespecifická reference vyjadřuje DET: Nějaký / jakýsi / jeden / jistý chlapec odnesl dřevo do kůlny (sémantický rozdíl mezi těmito DET viz ✍Perissutti(ová), 2003); o tzv. výjimkách z uvedených preferencí (např. novinový titulek: Ø Řidič zavinil smrt tří lidí) viz Uhlířová v ✍SV (1996), ✍Esvan (1996);

(2) s ↗modalitou věty (v nejširším smyslu, tj. včetně budoucího času a negace): prototypický příklad je (a) Koupil jsem si Ø / jednu / jakousi / nějakou / *jakoukoli knihu, (b) Koupíš mi Ø / *jednu / *jakousi / nějakou / jakoukoli knihu?, (c) Kup mi Ø / *jednu / *jakousi / nějakou / jakoukoli knihu, (d) Kdybys mi koupil Ø / *jednu / *jakousi / nějakou / jakoukoli knihu, byl bych spokojený; viz ✍Křížková (1971), ✍Hlavsa (1975), ✍Perissutti(ová) (2003);

(3) s ↗videm: prototypický příklad je (a) Rád bych u vás koupil tužky, (b) Rád bych pro vás kupoval tužky – v (a) dok. vid vztahuje propozici k jedinečné události (NS Ø tužky získává interpretaci reference specifické), v (b) nedok. vid propozici k jedinečné události nevztahuje (NS Ø tužky získává tedy interpretaci reference nespecifické); viz ✍Nekula (1995), ✍Partee(ová) (1999) aj. Srov. též využívání distinkce ↗příběh a komentář.

V generativní gramatice se od ✍Abney (1987)DET (determiner) analyzuje jako (funkční) hlava D, která jako svůj komplement bere NP. O tom, zda č., ač nemá člen, má DP, n. „jen“ NP, se vedou diskuse; viz ↗nominální fráze.

2. V některých závislostních syntaxích označení závislosti; viz ↗dominace.