Zvláštní typ ↗bilingvismu. Při komunikaci dvojjazykové mluvčí a adresát užívají různé jazyky v dobré víře, že si budou rozumět. Pokud jsou si mateřské jazyky komunikantů natolik blízké, že umožňují porozumění, je to příznivá situace pro d., kdy partneři komunikace užívají každý svůj mateřský jazyk. Čím více jsou si jazyky blízké, tím větší je naděje na to, že dvojjazyková komunikace bude úspěšná. Škála komunikační d. Čecha: Čech > Slovák > Polák > Chorvát / Srb > Rus. Zda komunikační partneři možnost dvojjazyčné komunikace využijí, je závislé na mnoha faktorech, jazykových i nejazykových. D. se v současné době týká (mimo jiné slovanské jaz.) pozoruhodného komunikačního vztahu mezi Čechy a Slováky. Dalekosáhle totiž při vzájemném styku užívají svých mateřských jaz. bez překládání, tj. Češi mluví česky a Slováci slovensky. V č. rozhlase a televizi se běžně citují slovensky příspěvky slovenských redaktorů n. hlasatelů. Podobná situace je např. i v komunikaci českých turistů v Chorvatsku, i když ve shodě se škálou komunikační d. – na rozdíl od česko‑slovenské d. – zde dvojjazyčnosti česko‑chorvatské konkuruje komunikace třetím jazykem, jímž je angl. (u mladší generace) n.něm./angl. (u střední generace) n.něm. (u starší generace).