DVOUJMENNÁ ANTROPONYMICKÁ SOUSTAVA (soustava antroponymická dionymní, dvoujmennost)
Dvojice vlastních jmen osobních různé povahy sloužící k jednoznačnému pojmenování a identifikaci osoby v dané společnosti; např. Jaroslav Pokorný, Jiřina Dvořáková. Základní funkční členy české d.a.s. tvořily a dodnes tvoří ↗křestní jméno neboli ↗rodné jméno a ↗příjmení. Jejich spojením vzniká dvoučlenné oficiální jméno. V ČR je prostředkem sociální a právní legalizace osobnosti a zároveň potvrzením osobní identity, a proto je nelze měnit bez souhlasu příslušných úřadů (✍Knappová, 1989:6). V č. zemích byla d.a.s. uzákoněna patentem císaře Josefa II. z 1. 11. 1786, jímž se nařizuje obyvatelům dědičných zemí přijmout stálá příjmení. Židovskému obyvatelstvu dědičných zemí se ukládá stejná povinnost patentem z 23. 6. 1787 s platností od 1. 1. 1788. Tím byla definitivně uzavřena dlouhá etapa neoficiální dvoujmennosti (tj. křestní jméno + nezávazné ↗příjmí, např. Martin Havlův, Toman Suchečert, Maruše Slepá); podrobněji viz ↗jednojmenná antroponymická soustava.
- Beneš, J. O českých příjmeních, 1962.
- Knappová, M. Rodné jméno v jazyce a společnosti, 1989.
- Knappová, M. Naše a cizí příjmení v současné češtině, 2008.
- OSTSO, 1983, 240.
- Pleskalová, J. Vývoj vlastních jmen osobních v českých zemích v letech 1000–2010, 2011.
- Svoboda, J. Staročeská osobní jména a naše příjmení, 1964, 183–205.
- Šmilauer, V. Úvodem. In Kopečný, F. Průvodce našimi jmény, 1974, 9–29.
- TSO, 1973, 176.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DVOUJMENNÁ ANTROPONYMICKÁ SOUSTAVA (poslední přístup: 21. 11. 2024)
Další pojmy:
onomastikaCzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka