Fenomén objevivší se v posledních desetiletích, popis a analýza tedy nemá v lingvistice příliš dlouhou tradici (podrobný pohled do historie viz ✍Jandová & David ad., 2006); zájem jazykovědců o texty vznikající prostřednictvím nových technologií, tedy o esemesky, e‑maily, internetové chaty, diskuse, blogy aj. je nicméně v současné době velmi intenzivní. Díky internetu dnes lze analyzovat velké množství textů, které se v mnohém shodují s „klasickými“ texty psanými, ovšem v mnoha ohledech se od psaných textů, z dřívějška známých, odlišují jednak výrazným posunem k mluvenosti, jednak spontánním utvářením svých vlastních norem psanosti; v souvislosti s e.k. se tak hovoří o mluvené psanosti, psané mluvenosti, psané konverzaci, mluvené korespondenci či o textech povrchově psaných a hloubkově mluvených (viz ✍Čmejrková, 1997; ✍Čmejrková, 1999; ✍Krčmová, 2002; ✍Hoffmannová, 2003; ✍Jandová & David ad., 2006; ✍Čmejrková, 2006; ✍Vobořil, 2009; ✍Čmejrková & Hoffmannová (eds.), 2011). Při popisu a analýze jazykovědcům pochopitelně často chybí náležitý pojmoslovný aparát, texty vznikající v prostředí e.k. jsou jazykovědci uchopovány prostřednictvím termínů platných především pro jazyk psaný, příp. pro jazyk mluvený (jsou‑li k dispozici), někdy jsou při jejich popisu využívány „termíny“, které nabídly samy nové technologie (hypertext, netiketa), samozřejmě se tak děje při pojmenovávání žánrů elektronické komunikace: esemeska, e‑mail, chat, internetová diskuse, blog, sociální sítě (např. facebook), online reportáž.

Zcela novou skutečností, kterou nové technologie přinesly, je psaní více lidem najednou, viz zejm. hromadné odesílání e‑mailů či esemesek, a to i privátního charakteru, psaní chatových příspěvků, které si může přečíst každý, kdo je právě v chatovací místnosti přihlášen, či příspěvky v internetových diskusích, které jsou viditelnému každému čtenáři této diskuse (✍Čmejrková, 2003; ✍Hoffmannová, 2003, ✍Jandová & David ad., 2006).

Zvláště v některých žánrech e.k. se běžně využívá tzv. hypertextového odkazování, tj. do textů jsou vkládány odkazy (linky) na další texty. Odkaz je propojený s elektronickou adresou dalšího textu, čtenář může kliknutím myši odkaz aktivovat a na obrazovce se mu objeví další text. Graficky jsou odkazy zpravidla signalizovány podtržením, příp. barevným odlišením. Texty takto propojené se stávají součástí otevřené a nikdy neukončené sítě textů, která se nazývá hypertext. Hypertext má virtuální povahu: na rozdíl od textů tištěných je uchováván v elektronické podobě v počítačích n. síťových programech. V hypertextu se zásadně mění způsob čtení: zatímco v tištěných médiích se uplatňuje linearita a kontinuálnost, ukončenost, čtenář hypertextu může přerušovat čtení původního textu čtením textů dalších. Čtenář sám určuje pořadí a důležitost textů, které bude číst; navíc může připojit svůj komentář, tedy se stát spoluautorem hypertextu. Prostřednictvím odkazů je text často bohatě a různorodě kontextualizován. Princip hypertextu je již dlouhou dobu uplatňován např. ve slovnících, tištěných encyklopediích a poznámkách pod čarou (viz ✍Kobíková, 2003; ✍Marešová, 2005, a lit. tam uvedená).

Na úrovni hláskové poutá pozornost lingvistů psaní s diakritiky či bez nich. Zvláště v počátcích elektronické komunikace bylo psaní v č. bez diakritik užíváno zhusta proto, že psaní s nimi mohlo působit u příjemce problémy s porozuměním textu. K ověření fungování psaní s diakritiky bývala užívána tzv. testovací věta: Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy, která v sobě obsahuje všechny č. hlásky s diakritiky. V současné době je psaní e-mailů (i esemesek) s diakritiky v č. většinou technicky bezproblémové, řada pisatelů však nadále užívá psaní bez nich (zvl. když je e‑mail odesílán do zahraničí). Někdy se objevuje také psaní spřežkové vedené snahou diakritikům se vyhnout: shtesti (štěstí) (✍Severa, 2001; ✍Čmejrková, 2003; ✍Kolský, 2005/2006; ✍Hladká & Šmilauer, 2006).

Dalším jevem běžným v textech vznikajících v prostředí e.k. je iterace grafémů, zpravidla takových, které lze prodloužit i v reálné mluvě, tj. samohlásek (ahoooooooj) a souhlásek trvacích (nevíššš), ale nejen jich. Pisatelé se k němu uchylují zpravidla tehdy, když chtějí svému textu dodat emocionální nádech. Lingvisté si dále všímají značného množství překlepů, nenáležitého zdvojování grafémů, umísťování mezer na nevhodném místě, záměny z a y vlivem opačného umístění těchto grafémů na tzv. české a anglické počítačové klávesnici aj. (✍Čmejrková, 1999; ✍Hladká a kol., 2005; ✍Hladká & Šmilauer, 2006; ✍Jandová & David ad. 2006; ✍Čmejrková & Hoffmannová (eds.), 2011).

Rovněž lexikální rovina je v souvislosti s elektronickými texty jazykovědci hojně reflektována, často s ohledem na ↗anglicismy, jež jsou jednak součástí prostředí nových technologií jako takových, neboť zařízení, která elektronickou komunikaci umožňují (počítače, mobilní telefony), byla vyvinuta v anglojazyčném prostředí, jednak se objevují přímo v elektronických textech (chatových příspěvcích, esemeskách aj.). Mnoho výrazů pocházejících z angl. se přirozeně přizpůsobilo systému č.: esemeska, odentrovat, jiné si spíše zachovávají svou nesklonnou podobu: hardware. Dochází i k tomu, že některé domácí výrazy získaly v prostředí elektronické komunikace nové významové naplnění: zavináč, lama (✍Mlčoch, 2005; ✍Jandová & David ad. 2006; ✍Lišková, 2006; ✍Čmejrková & Hoffmannová (eds.), 2011).

S lexikální rovinou souvisí často využívané ↗zkracování. To jednak zrychluje kontakt mezi pisatelem a adresátem, tj. napsaný text může být odeslán rychleji, jednak významně šetří místo, které mají pisatelé esemesek n. chatových příspěvků k dispozici. Do textů jsou vkládány zkratky známé z dřívějška, např. kg, ČR, nové zkratky č. a angl. slov, které se postupně stabilizovaly a jsou dnes všeobecně srozumitelné, např. pls – ‘please’, mmch – ‘mimochodem’, jj – ‘jo, jo,’ thx – ‘thanks’, běžně jsou zkracovány názvy č. měst (JBC – Jablonec); pokud nejde o zkratky všeobecně rozšířené, je třeba mít na mysli respondentovo porozumění. Běžná jsou ↗akronyma, často převzatá z angl., tedy zkratky, v nichž každé písmeno symbolizuje jedno slovo, zřejmě nejčastějším angl. akronymem v č. textech je BTW (= by the way ‘mimochodem’); některá akronyma využívají angl. spellingu: CU (= see you ‘nashle’); ke zkracování jsou využívány též číslice (alfanumerický kód), resp. zvuková podoba některých číslovek je využívána v omezeném prostoru esemesky, chatového příspěvku, ale i jen pro zrychlení psaní, např. 4 you = for you ‘pro tebe’, nejsem ve 4mě = nejsem ve formě, z5 = zpět aj. (✍Hladká a kol., 2005; ✍Jandová & David ad. 2006, ✍Polívková, 2009).

Zvláštní pozornost si zasluhuje užívání ↗vulgarismů v e.k. Do jisté míry je jejich užívání pochopitelné, neboť pisatelé jsou při vytváření příspěvků na chatech n. v internetových diskusích často bezprostřední, vyjadřují své pocity, momentální náladu, zaujímají (kritické) postoje k někomu n. něčemu, tedy sahají po expresivním lexiku. Ovšem právě užívání vulgarismů je v případě internetových chatů a diskusí zhusta výrazně regulováno či přímo zakázáno. (Toto omezení bývá součástí souboru pravidel nazývaného netiketa, tj. etiketa na netu.) Pisatelé se těmto omezením různými způsoby brání. Vulgární výraz třeba nějak opíší: to slovo, co se rýmuje na koudel; v angl. je obecným pojmenováním pro jakékoli sprosté slovo 4‑letter word, ✍Rosenbaum, 2001. Tento způsob je však např. při rychlé výměně chatových příspěvků příliš náročný na čas a prostor, takže pisatelé častěji provádějí tzv. grafickou eufemizaci (✍Hoffmannová, 2006), tj. např. jeden grafém vulgárního slova nahradí hvězdičkou n. grafémem jiným.

Lexikální rovina je dále významně zohledňována při analýze tzv. ↗nicků, tj. přezdívek, jmen, která si pro sebe volí přispěvatelé internetových diskusí a chatů. David (viz jeho studii v knize ✍Jandové & Davida ad., 2006), který shromáždil a analyzoval velké množství chatových přezdívek, považuje nicky za svébytný onymický systém. Přezdívky na jedné straně umožňují pisateli svou identitu (genderovou, věkovou, profesní atd.) skrýt, na druhé straně jsou nicky někdy pisateli záměrně vytvářeny tak, aby nějakou informaci (nikoli nutně pravdivou) o pisateli podávaly.

Nedílnou součástí mnoha elektronických textů, především těch, které spadají do oblasti běžného dorozumívání, ale i jiných (viz např. některé pracovní maily), jsou tzv. emotikony, nazývané v neformální komunikaci též smajlíky/smajlíci, xichtíky, obličejíky apod., ✍Gálisová (2004) je nazývá ideogramy), tedy obrazové vyjádření výrazu tváře s využitím interpunkčních znamének, čísel a písmen. ✍Čmejrková (2006) je charakterizuje jako zástupné symboly, ikony a indexy autorova rozpoložení, jako znaky blízkého kontaktu na mnohdy velkou vzdálenost. Charakteristickým znakem těchto symbolů je fakt, že sestávají pouze ze symbolů řady ASCII, tj. znaků běžně dostupných na klávesnici počítače či mobilního telefonu, a lze je tudíž vkládat do jakéhokoli textu. Emotikony pisatelům nahrazují prostředky prozodické, neverbální a paraverbální. Nejčastěji užívanými emotikony, a to nejen v prostředí e.k., jsou: :-) pro zobrazení veselé tváře, vyjádření pisatelovy dobré nálady, souhlasu, spokojenosti apod. a :-( pro zachycení smutné tváře, špatné nálady pisatele, nesouhlasu, rozčilení apod. Jako emotikony/smajlíky bývají někdy označovány i (barevné) obrázky tváří, nejčastěji: ☺ (✍Rosenbaum, 2001; ✍Škodová, 2002; ✍Niševa, 2003; ✍Jandová & David ad., 2006; ✍Polívková, 2009).

Při analýzách hláskoslovných, morfologických, lexikálních a syntaktických věnují jazykovědci mnoho pozornosti varietám č., které se v textech vznikajících v prostředí e.k. objevují a jejichž užíváním se tyto texty zřetelně blíží textům mluveným, mluveným dialogům vedeným tváří v tvář. Nespisovné prvky pronikají do textů e.k. bezděčně (✍Jandová & David ad., 2006; ✍Jandová, 2006; ✍Svobodová, 2006; ✍Hladká, 2006; ✍Goláňová, 2008; ✍Rychnovská, 2010), někteří pisatelé však mohou nespisovnost využívat zcela záměrně jako prostředku sebeprezentace (např. blog nazvaný Denik Ostravaka, k němu viz ✍Čmejrková, 2006). Zkoumány jsou rovněž projevy vícejazyčnosti v textech vznikajících v prostředí elektronické komunikace, nejběžněji pronikání angl. do č. psaných textů (lit. viz už výše), ale i jazyků jiných, zejména slovenštiny (✍Nábělková, 2006; ✍Nábělková, 2013; ✍Lišková, 2008).

Na textové rovině bývají analyzovány rámcové části textů e.k., např. e‑mailů či chatových příspěvků, jejich tematická výstavba, pozornost je věnována též zdvořilosti, ironii, emocím či intertextualitě (viz ✍Hoffmannová & Müllerová, 1999; ✍Müllerová, 2001; ✍Kašičková, 2005; ✍Jandová & David ad., 2006; ✍Čmejrková & Hoffmannová (eds.), 2011). Styl textů vznikajících v prostředí e.k. bývá charakterizován spontánností, neformálností, vazbou na komunikační situaci, na probírané téma, dynamičností, svázaností s plochou obrazovky počítače n. displeje mobilního telefonu, fragmentárností, dialogičností, užíváním různých jazykových variet, emocionálností, vyjadřováním prozodických a nejazykových prostředků. Viděno optikou jaz. funkcí, je v textech vznikajících v prostředí e.k. často v popředí funkce kontaktová, fatická a emotivní, ovšem uplatňuje se i funkce informativní (viz ✍Čmejrková, 1999; ✍Hoffmannová, 2003; ✍Jandová, 2005; ✍Bystrzycki, 2005; ✍Jandová & David ad., 2006; ✍Patráš, 2006). Pohled ↗kritické analýzy diskursu uplatnil ✍Homoláč (2009) při analýze internetových diskusí reprezentujících majoritní diskurs o Romech; k pohledům sociolingvistickým viz např. práce ✍Neustupného & Nekvapila (2003) mapující celospolečensky se proměňující jazykovou situaci v ČR také v souvislosti s e.k., ✍Hladké a kol. (2005), beroucí v potaz věkové, genderové či vzdělanostní kategorie pisatelů elektronických textů, ✍Sherman(ové) (2006), zaměřené na etnické stereotypy v internetových diskusích, či teoreticky zaměřenou publikaci ✍Patrášovu (2009). Viz též ↗čeština na blogu.