Styl obvykle nevyčleňovaný na základě zvláštní funkce jaz. projevu (neřadí se tedy k ↗funkčním stylům), ale podle prostředí (soukromého n. veřejného) a na základě zobecnění převládajících stylotvorných činitelů psanosti, adresnosti a dialogičnosti (dopis nebo jiný korespondenční útvar lze chápat jako repliku dialogu). Souvislost s odpovídajícími funkčními styly se však stává východiskem klasifikace jednotlivých druhů e.s. S ↗hovorovým stylem (běžně dorozumívacím) se spojuje korespondence soukromá (v dopisech soukromých, důvěrných, rodinných, přátelských), s ↗administrativním stylem korespondence oficiální (hospodářská, úřední, pracovní, diplomatická), pro niž je příznačná pestrá žánrová diferenciace, s ↗publicistickým stylem a ↗řečnickým stylem dopisy otevřené n. adresované širší veřejnosti. ↗Umělecký styl a styl vědecký se uplatňuje v korespondenci umělců, resp. vědců, zejména tehdy, bývá‑li určena i jiným čtenářům než bezprostřednímu adresátovi. Útvary e.s. se vyznačují ustálenou grafickou úpravou (v oficiálním styku je tato úprava vymezena normou ČSN 01 6910) a ustáleným kompozičním uspořádáním (zahrnujícím oslovení, úvodní a závěrečné pozdravné a zdvořilostní formule), vyjádření hlavního účelu listu, datum, podpis aj. Uplatnění nespis.jaz. prostředků je stylovým příznakem důvěrnosti, emocionálnosti n. neoficiálního, přátelského vztahu pisatele k adresátovi.