Varieta, jíž mluví členové určitých národnostních menšin či etnických skupin. Je to ustálený druh (varieta) většinového jazyka charakteristický tím, že obsahuje stopy menšinového jazyka, kterým hovořili rodiče či prarodiče osob užívajících dnes e. Jde tedy o výsledek ↗jazykového kontaktu substrátového typu (viz ↗substrát). Někdy se jako další vlastnost e. uvádí to, že jeho mluvčí už ani neovládají menšinový jazyk svých předků, jehož stopy má e.

V České republice lze za e. považovat češtinu některých Romů, která obsahuje stopy romštiny a slovenštiny. Specifické rysy ↗romského etnolektu češtiny především v oblasti lexikální a sémantické jsou dány tím, že si Romové osvojují č. do velké míry nikoli od etnických Čechů, ale od jiných Romů, pro něž je č. cizím jazykem. Tím lze vysvětlit i značné množství slovenských vlivů v č. Romů vyrostlých v Česku: slova jako injekcija, vodičákn. měkká výslovnost reďiťelka, učiťelka apod. neslyšeli v českojazyčném prostředí, nýbrž od Romů, jejichž nedávní předci ještě mluvili slovensky. Většina charakteristických rysů romského etnolektu češtiny však pochází z romštiny. Např. protože romština nerozlišuje mezi významem „pomalu“ a „potichu“ (polokes), nerozlišují mezi těmito významy ani mluvčí romského etnolektu č., viz např. Dej to rádio pomalu.

V č. zemích se podle všeho uplatňoval také židovský etnolekt němčiny s prvky jidiš. V České republice zřejmě existují n. budou existovat i jiné etnolekty češtiny; takovým kandidátem je např. vietnamský etnolekt češtiny, který se však podle dostupných informací zatím neutvořil (viz ↗vietnamsko‑český jazykový kontakt).