Lingvistický přístup zkoumající vztahy mezi jazykem a kulturou. E. se chápe dvojím způsobem. V jednom pojetí ji lze podřadit ↗sociolingvistice (někdy s ní snad dokonce ztotožnit, srov. ✍Helbig, 1991:216n.), zajímá se totiž o jaz. v sociálním kontextu, „jazyk v kultuře“ (srov. ✍Hymes (ed.), 1964); v druhém pojetí jde naopak o „kulturu v jazyce“, tj. o studium způsobů, jak se v sémantických strukturách jaz. projevuje specifická kulturní a historická zkušenost a na ni vázané hodnoty určitého společenství (etnos), jeho ↗jazykový obraz světa. Tento přístup akcentuje propojení kognitivní a kulturní dimenze jazyka (srov. ↗kognitivní etnolingvistika, např. ✍Bartmiński, 2016; ✍Głaz & Danaher ad. (eds.), 2013; ✍Janda(ová), 2007; ✍Vaňková 2009). Zatímco moskevská etnolingvistická škola (✍Tolstaja, 2007; ✍Tolstoj, 2016) se orientuje takřka výhradně na folklorní jaz. (a folklor v kulturněsémiotickém smyslu slova) a směřuje k jazykově‑kulturní rekonstrukci obrazu světa celého slovanského okruhu (✍Tolstoj (ed.), 1995–2012), J. Bartmiński a lublinská škola původní zaměření na lidový jazyk a slovesný folklor (✍Bartmiński (ed.), 1996–2012) překročila a vytvořenou metodologii uplatňuje bez omezení v libovolné sféře národního jaz. (včetně např. politického diskurzu, reklamy aj., a také v souvislosti s uměleckým textem). Zvláštní přístupy uplatňuje A. Wierzbicka, když v kontextu své mezikulturní sémantiky zkoumá kulturně klíčová slova různých jaz. společenství (✍Wierzbicka, 1997), a zejména když pro výklad významu využívá souboru primárních a univerzálních jednotek, jež v rámci svého výkladu vymezila (✍Wierzbicka, 2014). Významná je orientace e. na studium hodnot a jejich manifestace v jazyce a textech (✍Bartmiński (ed.), 2006; ✍Bartmiński (ed.), 2010; ✍Niebrzegowska-Bartmińska, 2010; ✍Puzynina, 1992). Časté jsou srovnávací mezinárodní výzkumy (✍Bartmiński, 2010; ✍Grzegorczykowa & Waszakowa, 2000; ✍Grzegorczykowa & Waszakowa, 2003), nejnověji projekt EUROJOS – jazykový obraz Slovanů a jejich sousedů (✍Abramowicz & Bartmiński ad. (eds), 2012; ✍Abramowicz & Bartmiński ad. (eds), 2014). Jazykověda se v pojetí e. profiluje jako humanitní, filologicky orientovaná disciplína s vazbou na sémiotiku. O kognitivní e. se uvažuje jako o možném společném mezioborovém teoreticko‑metodologickém východisku humanitních věd (✍Anusiewicz, 1995).

V jiném pojetí se e. rozumí zkoumání folkloru (nejen slovesného) na základě lingvistických a kulturněsémiotických metod (✍Bogatyrev & Jakobson, 1971; ✍Jakobson, 1995; ✍Lotman, 1970; ✍Lotman, 2013), často s důrazem na realizaci sémiotických opozic v jazyce a folkloru (✍Ivanov & Toporov, 1965), v širším pojetí srov. např. ✍van Leeuwen‑Turnovcová, 1990; ✍Niebrzegowska‑Bartmińska, 2007; ✍Niebrzegowska‑Bartmińska, 2010). Časté jsou výzkumy magického obrazu světa jako specifické modifikace (běžného) obrazu světa, zejména s vazbou na dimenzi posvátného (sacrum) v lidové slovesné kultuře (✍Bartmiński, 2016; ✍Kajfosz, 2006; ✍Kajfosz, 2009; ✍Kajfosz, 2011) a magickou sémiotiku (✍Vaňková, 2011).