Menu

ETYMOLOGICKÝ SLOVNÍK

▲
►
Základní

Slovník obsahující většinou v abecedním pořádku etymologické výklady slov určitého jaz.n. celé jazykové rodiny; viz ↗etymologie. E.s. se od sebe liší rozsahem, obsahem, pojetím i svou vědeckou a poznávací hodnotou. Rozsah jaz. materiálu, který je předmětem etymologických výkladů, je různý a jeho výběr závisí na tom, komu je e.s. určen. E.s. lze charakterizovat podle různých kritérií, přičemž mnohé z nich se často překrývají.

A. Podle typu uživatelů:

1. E.s. popularizační: jeho cílem je informování co nejširší veřejnosti. Má srozumitelně a přehledně podat základní informace o původu slov, většinou jednoho jaz., a to v jeho spis. podobě (pro č. je takovým slovníkem např. ✍Holub & Kopečný, 1952; ✍Holub & Lyer, 1967).

2. E.s. vědecký: má poskytnout důkladný kritický etymologický rozbor vybraného jaz. materiálu, popř. nové etymologie, a pokud to dovolí rozsah slovníku, i výčet dosavadní literatury (např. v Brně vznikající Etymologický slovník jazyka staroslověnského, 1989n.).

3. Řadu e.s. lze umístit zhruba doprostřed mezi oba tyto typy: chtějí být zaměřeny jak na odbornou etymologickou veřejnost, tak na širší veřejnost laickou. Obvykle podávají většinový etymologický výklad, případně takový, o jehož správnosti je autor přesvědčen. Neuvádí se v nich proto ani výčet dosavadní literatury, ani další výklady (pro č. např. ✍Rejzek, 2001; ✍Rejzek, 20152, pro p. např. ✍Boryś, 2005).

Tady je možné zmínit dělení (✍Libermanovo, 2005) na slovníky analytické (odpovídající v našem přehledu v podstatě slovníkům vědeckým) a dogmatické (odpovídající ve zjednodušeném pohledu e.s. popularizačním).

B. Podle počtu etymologizovaných jazyků:

1. E.s. monolingvální jsou věnovány etymologickému výkladu slov jednoho jaz., etymologizována je slovní zásoba tohoto jaz. (resp. vymezená vrstva jeho slovního fondu, jako např. nejfrekventovanější slova, slova z archaické vrstvy jazyka, dialektismy, slova cizí, přejatá apod.), ostatní jazyky s ním srovnávané mají funkci spíše „pomocnou“, etymologický výklad dokreslující (pro č. je takovým typem např. ✍Machek, 1957; ✍Machek, 1968).

2. E.s. multilingvální mohou být zaměřeny buď na nejvýznamnější reprezentanty některé jaz. rodiny, n. na prajazyk, z něhož daná jaz. rodina vychází (např. ✍Pokorny, 1949–1969; ✍Sławski ad., 1974n; ✍Trubačev ad., 1974n).

C. Podle směru pohybu po časové ose:

1. E.s. retrospektivní, který vychází z určitého jaz. stadia a hledá proti proudu času starší zdroje (tohoto typu je většina e.s. současného lexika jednotlivých jazyků).

2. E.s. prospektivní, v nichž základem etymologického výkladu je určité stadium, které je pojímáno jako nejstarší, časově výchozí, a od něj se postupuje do současnosti uváděním tvarů z mladších vývojových stadií jaz. (např. ✍Illič-Svityč, 1971–1984 – od nostratických jazyků k současnosti (viz ↗nostratická hypotéza); ✍Pokorny, 1949–1969 – od ie. prajazyka do současnosti).

3. Existuje ovšem řada e.s., jejichž pohyb po časové ose je obousměrný, tzn. etymologický výklad postupuje od určitého vývojového stadia uvedeného v záhlaví do minulosti, např. k rekonstruovanému prajazyku, ale i do současnosti přes materiál historicky doložených fází jednotlivých jaz. (např. ✍Havlová & Erhart ad. (eds.), 1989n; ✍Lloyd & Springer ad., 1988n).

D. Podle uspořádání výkladových hesel (statí):

1. Abecedně řazená hesla traktují buď celou slovní rodinu pohromadě, tzn. že v jednom hesle jsou uváděny deriváty a členy slovního hnízda (čeledi) společně (např. ✍Sadnik(ová) & Aitzetmüller, 1975), n. jsou simplicia i některé jejich deriváty vykládány samostatně, zvláště když příslušnost těchto derivátů k základnímu slovu není zcela průhledná (např. ✍Havlová & Erhart ad. (eds.), 1989n).

2. Jaz. materiál je řazen podle základních pojmů reprezentujících určité věcné okruhy lexika určitého jaz.n. celé jaz. rodiny a dále podroben etymologickému rozboru. Obvykle se v této souvislosti mluví o slovníku onomaziologickém (pro č. např. ✍Machek, 1954; ✍Havlová 2010; dále např. ✍Buck, 1949; ✍Delamarre, 1984 aj.).

2a. Speciálním podtypem takového slovníku je pak slovník řazený podle sémantických změn, zachycující paralelní významový vývoj jednotlivých slov a slovních, resp. jaz. rodin (např. ✍Schröpfer, 1979n).

E. Zvláštní typ představují e.s., které zpracovávají speciální oblasti lexika buď jednotlivých jazyků, n. celých slovních rodin:

1. E.s. etymologizující ↗výpůjčky (pro č. např. ✍Newerkla, 2004; ✍Newerkla, 2011; dále např. ✍Matzenauer, 1870; ✍Lokotsch, 1927; ✍Eichler, 1965; ✍Filipova-Bajrova, 1969; ✍Anikin, 2000 aj.)

2. E.s. etymologizující slovní druhy (pro č. ✍Kopečný ad., 1973; ✍Kopečný ad., 1980; dále např. ✍Seebold, 1970; ✍Rix a kol., 2001; ✍Wodtko & Irslinger ad., 2008; ✍Dunkel, 2014 aj.).

3. E.s. onomastické, etymologizující ↗jména vlastní, ať už ↗toponyma, n. ↗antroponyma (pro č. např. ✍Kopečný, 1974; ✍Kopečný, 1991; ✍Profous ad., 1949–1960; ✍Hosák & Šrámek, 1970–1980; ✍Lutterer & Šrámek, 2004; dále např. ✍Vasmer, 1961; ✍Bezlaj, 1956–1961; ✍Snoj, 2009 aj.).

4. Relativní novinkou v etymologické lexikografii jsou e.s. frazeologické, odhalující původ jednotlivých idiomů (srov. např. ✍Lepešaŭ, 1981–1993, ✍Lepešaŭ, 20042; ✍Birich & Mokijenko ad., 2005, aj.).

Pro č. existují tyto e.s.: ✍Holub (1933), ✍Holub (19372), ✍Holub & Kopečný (1952), ✍Holub & Lyer (1967); ✍Machek (1957), ✍Machek (1968), ✍Rejzek (2001), ✍Rejzek (2015).

▲
►
Rozšiřující
Literatura
  • Abajev, V. I. O principach etimologičeskogo slovarja. VJa 5, 1952, 56–69.
  • Anikin, A. Je. Etimologičeskij slovar’ russkich dialektov Sibiri. Zaimstvovanija iz ural’skich, altajskich i paleoaziatskich jazykov, 2000.
  • Bezlaj, F. Slovenska vodna imena, 1–2, 1956–1961.
  • Birich, A. K. & V. M. Mokijenko ad. Russkaja frazeologija. Istoriko-etimologičeskij slovar’, 2005.
  • Boryś, W. Słownik etymologiczny języka polskiego, 2005.
  • Boryś, W. Słowiańskie słowniki etymologiczne. Rocznik Slawistyczny 60, 2011, 15–70.
  • Buck, С. D. A Dictionary of Selected Synonyms in the Principal Indo-European Languages, 1949.
  • Delamarre, X. Le vocabulaire indo-européen. Lexique étymologique thématique, 1984.
  • Dunkel, G. E. Lexikon der indogermanischen Partikeln und Pronominalstämme, 1–2, 2014.
  • Eichler, E. Etymologisches Wörterbuch der slawischen Elemente im Ostmitteldeutschen, 1965.
  • Filipova-Bajrova, M. Grăcki zaemki v săvremennija bălgarski ezik, 1969.
  • Hausmann, F. J. & O. Reichmann ad. (eds.) Wörterbücher, Dictionaries, Dictionnaires. Ein internationales Handbuch zur Lexikographie. An International Encyclopedia of Lexicography, Encyclopédie internationale de lexicographie, 1989–1991.
  • Havlová, E. Etymologická lexikografie. In Čermák, F. & R. Blatná (eds.), Manuál lexikografie, 1995, 211–229.
  • Havlová, E. České názvy savců. Historicko-etymologická studie, 2010.
  • Havlová, E. & A. Erhart ad. (eds.) Etymologický slovník jazyka staroslověnského, 1989n.
  • Holub, J. Stručný slovník etymologický jazyka československého, 1933.
  • Holub, J. Stručný slovník etymologický jazyka československého, 19372.
  • Holub, J. & F. Kopečný. Etymologický slovník jazyka českého, 1952.
  • Holub, J. & S. Lyer. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím, 1967.
  • Hosák, L. & R. Šrámek. Místní jména na Moravě a ve Slezku, 1–2, 1970–1980.
  • Illič-Svityč, V. M. Opyt sravnenija nostratičeskich jazykov (semitochamitskij, kartvel’skij, indojevropejskij, ural’skij, dravidijskij, altajskij). Sravnitel’nyj slovar’, 1–3, 1971–1984.
  • Janyšková, I. Tradice a perspektivy ruské etymologické lexikografie. In Gazda, J. (ed.), Jazykovědná rusistika na počátku nového tisíciletí, 2002, 84–93.
  • Janyšková, I. Etymologická lexikografie na slovanském jihu na počátku nového tisíciletí. In Štěpánek, V. (ed.), Studia Balcanica Bohemo-Slovaca VI/2, 2006, 1101–1106.
  • Janyšková, I. Etymologické slovníky češtiny. In Rusinová, E. (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS, 2012, 81–87.
  • Kiparsky, V. Über etymologische Wörterbücher. Neuphilologische Mitteilungen 60, 1959, 209–260.
  • Kopečný, F. Průvodce našimi jmény, 1974.
  • Kopečný, F. Průvodce našimi jmény, 1991.
  • Kopečný, F. ad. Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena 1. Předložky. Koncové partikule, 1973 (reprint 2010).
  • Kopečný, F. ad. Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena 2. Spojky, částice, zájmena a zájmenná adverbia, 1980 (reprint 2010).
  • Lepešaŭ, I. Ja. Etymalahičny sloŭnik frazealahizmaŭ, 1–2, 1981–1993.
  • Lepešaŭ, I. Ja. Etymalahičny sloŭnik frazealahizmaŭ, 1–2, 2004.
  • Liberman, A. Some Principles of Etymological Lexicography and Etymological Analysis. Interdisciplinary Journal for Germanic Linguistics and Semiotic Analysis 10, 2005, 159–176.
  • Lloyd, A. L. & O. Springer ad. Etymologisches Wörterbuch des Althochdeutschen, 1988n.
  • Lokotsch, K. Etymologisches Wörterbuch der europäischen (germanischen, romanischen und slavischen) Wörter orientalischen Ursprungs, 1927.
  • Lutterer, I. & R. Šrámek. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje, 2004.
  • Machek, V. Česká a slovenská jména rostlin, 1954.
  • Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, 1957.
  • Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého, 1968 (reprint 1971, 1997, 2010).
  • Malkiel, Y. Etymological Dictionaries. A Tentative Typology, 1976.
  • Matzenauer, A. Cizí slova ve slovanských řečech, 1870.
  • Miklosich, F. Etymologisches Wörterbuch der slavischen Sprachen, 1886.
  • Newerkla, S. M. Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch, 2004.
  • Newerkla, S. M. Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch, 20112.
  • Panagl, O. Zur Problematik semantischer Rekonstruktion in der Etymologie. In Mayrhofer, M. & M. Peters ad. (eds.), Lautgeschichte und Etymologie, 1980, 317–327.
  • Pokorny, J. Indogermanisches etymologisches Wörterbuch, 1–2, 1949–1969.
  • Profous, A. ad. Místní jména v Čechách, 1–5, 1949–1960.
  • Rejzek, J. Český etymologický slovník, 2001.
  • Rejzek, J. Český etymologický slovník, 20152.
  • Rix, H. a kol. Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen, 1998.
  • Rix, H. a kol. Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen, 20012.
  • Sadnik, L. & R. Aitzetmüller. Vergleichendes Wörterbuch der slavischen Sprachen, 1, 1975.
  • Seebold, E. Vergleichendes und etymologisches Wörterbuch der germanischen starken Verben, 1970.
  • Schröpfer, J. Wörterbuch der vergleichenden Bezeichnungslehre. Onomasiologie, 1979n.
  • Sławski, F. ad. Słownik prasłowiański, 1974n.
  • Snoj, M. Etimološki slovar slovenskih zemljepisnih imen, 2009.
  • Trubačev, O. N. ad. Etimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov, 1974n.
  • Vasmer, M. Wörterbuch der russischen Gewässernamen, 1961.
  • Wodtko, D. S. & B. Irslinger ad. Nomina im Indogermanischen Lexikon, 2008.
  • Viz také Etymologie.
Citace
Helena Karlíková (2017): ETYMOLOGICKÝ SLOVNÍK. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ETYMOLOGICKÝ SLOVNÍK (poslední přístup: 21. 11. 2024)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka