Zvuková skladba slova nebo většího celku, která je vnímatelem hodnocena jako znějící příjemně. V uměleckém díle e. doplňuje a umocňuje věcnou a estetickou informaci tvořenou jinými složkami textu, ojediněle může být sama cílem tvorby. Je založena na kumulaci hlásek n. slabik (viz ↗zvukomalba, ↗asonance, kumulace vokalických elementů; konsonance, kumulace konsonantů), na jejich opakování v podobě rýmu, na střídání přízvučných a nepřízvučných slabik v metru verše, na proměnách dynamiky a melodie jednotlivých veršů nebo výpovědí prozaického textu. Není tedy uložena v izolovaném zvuku řeči, ale ve způsobu jeho užívání. E. se více uplatní při zvukové realizaci textu, při četbě ji částečně zastírá pravopis. V běžné řeči je e. možná, cílem produktora komunikátu však není. E. využívají některé ↗figury. Hodnocení určité hlásky n. seskupení hlásek jako e. je dosti subjektivní, i když zobecněním můžeme dojít k představě o tom, které hlásky mohou k e. přispívat. Jsou to především ↗vokoidy a ↗sonorní konsonanty (srov. a na topole podle skal / zelený mužík zatleskal), za eufonický se pak pokládá jaz., v jehož textech mají vysoký podíl; v č. 41,3 % vokálů a 22,3 % sonor; viz ✍Hála (1962:382); přesněji ✍Palková (1997:193).

V širším smyslu lze pojem e. vztáhnout na všechny případy, kdy je zvuk řeči pro vnímatele zdrojem estetického vnímání. Pak by do ní bylo vhodné zahrnout i kakofonie, tj. záměrné n. nezáměrné seskupení slabik, které mohou být vnímány nelibě: nesnese se se sestrou. I zdánlivé kakofonie mohou být záměrně využity s estetizujícím záměrem: Krkavec Rall / umár umár / kdo mu co dal / zmar zmar dar dar / musel si brát / co nechal kat / dar dar zmar zmar / umár (Ch. Morgenstern, překlad J. Hiršal). Je to dáno šíří kulturního zázemí lidského vnímání i tím, že pod pojem „estetické“ lze v odborném smyslu slova zařadit (na rozdíl od běžného chápání) široké pásmo od pozitivního ke zcela negativnímu estetickému dojmu.