Sémantická a pragmatická složka subjektivního hodnocení a hodnotícího ↗postoje mluvčího, doprovázející zpravidla složku kognitivní; často bývá pevnou součástí systémového významu lexému, srov. rozdíl dům – barák. Ve ↗frazeologii a idiomatice je – na rozdíl od pravidelného jaz. (kde jde zvl. o evaluativa typu dobrý – špatný, pořádnej – blbej aj.) – u většiny výrazů tato složka jako potencialita přítomná už přímo v jejich významu a v kontextu se různě aktualizuje. Frazémy jsou takto nejvýznamnější částí lexikonu sloužící jaz. evaluaci, srov. druhy evaluativního postoje přidávané k jádru významu ‘utíkatʼ u frazémů jako letí jako vítr, žene se jako k ohni, utíká jako by mu zadek zapálil, který je např. u prvního frazému pozitivní (a lze jím i chválit, libovat si), ale u třetího naopak negativní (a lze jím vyjádřit svůj nesouhlas, posměch apod.), zatímco druhý je slabě negativní, popř. neutrální. Evaluace je zpravidla jen bipolární typu dobrý – špatný a lze ji členit podle protikladu senzorický × intelektuální (srov. smrdí to jak bolavá noha × je chytrej jak vopice) a absolutní × relativní. V praxi (nejen ve frazeologii) výrazně převládají výrazy evaluativně negativní, kterých jsou proti pozitivním (laudativním) násobky. Zatímco evaluace absolutní je věcí obecně přijímané axiologie, je evaluace relativní nepřímá a daná, např. v přirovnáních, a to existencí momentálně n. dlouhodobě přijímaného modelu a prototypu, srov. má hlad jak vlk. Jistý stupeň e. má i řada funkčně gramatických frazémů, srov. za přispění (vždy pozitivní souvislost), jen aby (negativní pochybnost) aj.