Překlad angl. termínu explicit performatives, shodný s překladem německým explizite performative Formel. V č. jazykovědě se objevuje ve významu, ve kterém ho užívá Grepl (např. ✍SČ, 1998), tedy jako označení pro výpovědi s formou ↗oznamovací věty, v nichž je ↗komunikační funkce výpovědi (ilokuční funkce) realizována a indikována performativním užitím ↗ilokučních sloves, tzv. performativy:

Počátky teorie performativ se objevují u ✍Austina (1962), který reflektoval fakt, že některé věty jsou užívány proto, aby něco popisovaly, a mohou být buď pravdivé, n. nepravdivé (constatives), a jiné věty jsou užívány proto, aby něco udělaly (performatives), a ty nejsou pravdivě n. nepravdivé. (1)–(3) jsou takové věty, na rozdíl např. od vět Maluji právě koně; Petr prohlásil dnešní jednání za uzavřené (constatives). Idea, která je za konceptem performativnosti, se nicméně objevuje už u ✍Koschmiedera (1934), který pozoruje tzv. koincidenční typ nedokonavosti: prosím – nedokonavý tvar prosím je totožný s uskutečněním „prosby“.

E.p.f. má formu věty oznamovací, která je dále omezena morfosyntakticky: (i) ilokuční sloveso má typicky rysy 1.os., indikativu, prézentu; (ii) ilokuční sloveso je vždy nedokonavé; (iii) ilokuční sloveso typicky nepřijímá negaci ne‑; (iv) ilokuční sloveso se kombinuje s instrumentálním demonstrativem tímto; (v) ilokuční sloveso se nekombinuje s epistémickými adverbiáliemi typu asi, možná (Některá ilokuční slovesa mohou být také v reflexivní formě slovesné (Žádáme cestující / Cestující se žádají, aby dávali pozor na svá zavazadla) a ve tvaru kondicionálu přítomného (Radím / Radil bych, abychom se někde schovali)). Důležitou vlastností e.p.f. je i to, že je funkčně ekvivalentní s výpovědní formou vyjadřující tutéž ilokuci, jakou denotuje v e.p.f. ilokuční sloveso: Radím ti, abys nekouřil = Nekuř × Radil jsem ti, abys nekouřil ≠ Nekuř.

Realizace a indikace KF výpovědí formou e.p.f. je v podstatě prostředkem univerzálním. V běžné denní komunikaci není však užití e.p.f. obvyklé: neříká se třeba Oznamuji vám (tímto), že mě bolí zub, nýbrž prostě Bolí mě zub. Užití e.p.f. bývá podmíněno institucionálně, často mívá ceremoniální (předepsaný) charakter: Vážený pane profesore, jmenuji Vás od 1. září 1998 do funkce vedoucího katedry; Táži se Vás, pane svědku, zda jste viděl obžalovanou v pondělí večer?; Křtím tě ve jménu Otce i Syna …; Odsuzuji Vás tímto k pěti letům vězení apod.; e.p.f. jsou obvyklé pro realizaci komunikačních funkcí ↗deklarativního typu. V běžné komunikaci se užívá e.p.f. zejména: (i) v případech speciálnějších KF: Protestuji (tímto), aby se volba konala už zítra (= protest); Souhlasím (tímto) s tím, co navrhujete (= souhlas) apod.; (ii) v případech, kdy je třeba explicitně odlišit různé druhy výzev: Prosím vás, …; Doporučuji vám, …; Radím vám, …; Nabízím vám, …; Zvu vás, …; Navrhuji vám, …; Žádám vás, abyste se té porady zúčastnil aj.; (iii) v situacích nějak mimořádných (slavnostních, překvapivých …): Tak vám oznamuji, že se mi narodil kluk! Formy e.p.f. nelze užít tehdy, jde-li o KF společensky (morálně) posuzované negativně: ^#Svádím tě tímto, abys šel se mnou na pivo; ^#Vyhrožuji ti tímto, že to povím našemu řediteli; ^#Pomlouvám tě tímto, že nechodíš pravidelně ke zpovědi aj. Toto pojetí e.p.f., podle něhož e.p.f. slouží přímo k provedení ilokučního aktu denotovaného ilokučnímu slovesem, je nejblíž původnímu pojetí ✍Searla (1969); nověji viz ✍Reimer(ová) (1995). Proti němu existuje řada verzí sledujících hypotézu, že e.p.f. jsou ↗asertivy, jimiž se přímo vykonává tento asertivní ilokuční akt. Např. vlivní ✍Bach & Harnish (1979) navrhují, že adresát na základě ↗salience („the best available explanation“) odvozují, že jejich pronesením mluvčí vykonává ilokuční akt denotovaný ilokučním slovesem; e.p.f. jsou tedy standardizované nepřímé mluvní akty. Další vlivnou verzi analýzy e.p.f., odvozující jejich ilokuční roli z vyjádřeného ↗deklarativu, předložili ✍Recanati (1987) a ✍Searle (1989), nověji ✍Jary (2007); srov. i diskusi v ✍García-Carpinterovi (2013); u nás některé diskuse o e.p.f. sleduje ✍Hirschová (2013). Viz také ↗performativní hypotéza, ↗performativní negace, ↗komunikační funkce výpovědi.