EXPRESIVUM
Lexikální výrazový prostředek vyjadřující citový, hodnotící a volní vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti. Expresivita se chápe jako pragmatická složka významu příslušného výrazového prostředku daná postojem mluvčího; u konkrétních výrazových prostředků se může mluvit o existenci expresivního příznaku. ✍Čermák (2001) vidí expresivitu vždy jen jako odchylku od očekávání, a to na ose syntagmatické i paradigmatické. Příbuzným pojmem je emocionálnost, ta se však obvykle vztahuje jen k vyjádření pozitivních n. negativních emocí, a má tedy užší význam než expresivita. (Blízká je ↗evaluativnost.)
Speciální prostředky k vyjádření exprese nabízejí všechny základní jaz. roviny: hláskosloví, tvarosloví, syntax (včetně textové syntaxe) a lexikum (včetně frazeologie). Expr. charakter mají např. slova, v nichž se vyskytují některé méně časté hláskové skupiny (bžuchnout, čmuchat, čvaňhat, hňup), pomocí takovýchto hláskových skupin jsou utvářena tzv. eufonní a kakofonní slova (viz ↗eufonie, ↗kakofonie). E. často vznikají prostředky slovotvornými (lotr × lotras, arcilotr; Prus × Prušák, vrah × vrahoun), k těm patří i sufixy, jimiž se tvoří ↗hypokoristika, ↗deminutiva a ↗augmentativa, viz dále.
V rámci lexikálních e. se na základě různých kritérií zpravidla rozlišují: ↗vulgarismy (bordel, kurevsky, nasrat), depreciativa, tj. slova hanlivá, znevažující (cuchta, flákat se, pupkatý), ↗eufemismy // meliorativa (společensky unavený místo opilý) a ↗dysfemismy // pejorativa (zdechnout místo zemřít, žrát místo jíst – obojí při použití o lidech), tzv. ↗dětská slova (bumbat, činaný, papu), ↗hypokoristika (Hanička, Petříček, brácha, ségra), ↗deminutiva (maličký, ručička (ve významu ʻčást lidského tělaʼ), ťapkat) a ↗augmentativa (psisko, tlamajzna, ušiska).
Expresivitu v lexiku zpracoval podrobně ✍Zima (1961). Lexikální e. člení na výrazy s (1) expresivitou inherentní, kterou můžeme u příslušného lexému identifikovat i bez znalosti kontextu (hubeňour, spinkat, vyzunknout), (2) expresivitou adherentní, která se v určitém kontextu ustálila teprve postupně, rozčleněním a přenesením základního významu (například slovo robota je expresivní ve významu ʻpráce vůbec, zvláště nepříjemná, těžkáʼ, viz ✍SSJČ, 1989); oba výše uvedené typy expresivity je možno ze synchronního hlediska považovat za stálé. (3) Expresivita kontextová se projeví při spojení výrazových prostředků patřících k různým stylovým oblastem a může se chápat jako jeden ze způsobů ↗aktualizace vyjádření (např. v Poláčkově románu Bylo nás pět Čeněk Jirsák pokřikuje na cirkusáka: „Troubo bengálská, pitomo núbijskej, blboune prvostřídní, slone senzační, votroku světovej, my jsme velectěné publikum, a žádní haranti, ty krajto tygrovitá, jaká nebyla dosud nikde k vidění!“).
E. je odborná pozornost věnována v rámci různých oblastí komunikace (✍Klimeš, 2004), a to i s oporou o nově vytvářené speciální korpusy, srov. slovníček příznakových lexémů korespondence mládeže ✍Hladké & Martincové (2012).
Expresivita není v principu vázána na spis./nespis. výrazových prostředků; lze uvést příklady e. spis. (vléct ʻs námahou néstʼ) i nespis. (bafnout ʻpopadnoutʼ). Slova záporně zabarvená však často stojí mimo rámec spis. jaz. E. se mohou postupně neutralizovat: jak uvádí ✍Němec (1997), např. výrazy jako husita n. legionář měly v době svého vzniku hanlivé zabarvení a neutrálními se staly teprve s odstupem času.
- Čermák, F. Jazyk a jazykověda, 2001.
- Člex, 1985.
- Hladká, Z. & O. Martincová. Slova v soukromých dopisech: lexikografická sonda, 2012.
- Klimeš, L. Obecně česká, hovorová a expresivní slova ve zpravodajských pořadech jedné rozhlasové stanice. In Bogoczová, I. (ed.), Sborník prací FF OU věnovaný životnímu jubileu prof. PhDr. Jaroslava Hubáčka, CSc., a doc. PhDr. Naděždy Bayerové, CSc., 2004, 287–288.
- Němec, I. Od nelichotivého pojmenování k čestnému názvu. NŘ 80, 1997, 113–115.
- PMČ, 1995.
- SČFI, 2009.
- SSČ, 2003.
- SSJČ, 1989.
- Zima, J. Expresivita slova v současné češtině, 1961.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/EXPRESIVUM (poslední přístup: 21. 11. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka