Pojem z minimalistické teorie (↗minimalismus), který patří do teorie lokality; poprvé zmíněn ✍Chomským (2000). Syntaktická derivace probíhá v cyklech zvaných f. Každá f. má svoji vlastní numeraci, tj. množinu syntaktických elementů, z nichž se syntaktická struktura dané fáze buduje. Numerace obsahuje vždy jednu fázovou hlavu. Jakmile je derivace fáze dokončena, je daná f. odeslána (konkrétně komplement fázové hlavy, viz ↗podmínka fázové impenetrability) na syntaktická rozhraní LF a PF. Proto mají podle Chomského f. specifické vlastnosti: z hlediska LF jsou to propoziční jednotky a z hlediska PF jsou zvukově izolovatelné, tj. dají se ve větě předsouvat, extraponovat atd. (srov. také kritiku fázových vlastností např. u ✍Abelse, 2003).

✍Chomsky (2001), ✍Chomsky (2004) rozlišuje mezi slabými a silnými f. Mezi silné fáze patří CP a transitivní/unergativní vP (označované jako v*P). Slabé fáze jsou pasivní a neakuzativní slovesa. Silné f. – oproti slabým f. – podléhají podmínce fázové impenetrability, mají kompletní sadu φ-rysů (osobu, rod, číslo), mohou nést EPP-rysy vyvolávající posun elementů na hranu f. a v případě vP f. mají plnou argumentovou strukturu – agens (srov. ale kritiku tohoto rozdělení u ✍Legate(ové), 2005). Kategorie TP, VP a NP nejsou f. ✍Chomsky (2004), ✍Chomsky (2007) připouští možnost, že DP je také f. Podle ✍Chomského (2008) jsou fáze ze syntaktické části derivace posílány na obě rozhraní LF a PF současně. V důsledku toho musí fonologické fáze odpovídat fázím sémantickým (syntaktickým). Tento požadavek je možná příliš silný, viz diskusi fonologických fází např. u ✍Scheera (2011) a sémantických fází u ✍Marušiče (2005).