Interdisciplinární obor na pomezí lingvistiky, logiky, částečně i filosofie a kognitivních věd. Je založena na aplikaci sémantických metod vyvinutých především v rámci formální logiky na analýzu sémantiky přirozeného jazyka. Rozvíjí se zhruba od 70. let 20. stol. a opírá se o předchozí práce logiků a analytických filosofů G. Frega, A. Tarského, R. Carnapa aj. Impulsem vzniku f.s. byly především práce amerického logika Montagua, který předložil analýzu fragmentu angličtiny založenou na tzv. intenzionální logice (souborně ✍Montague, 1974; viz též ✍Partee(ová) & Hendriks, 1997, tam též bibliografie hlavních prací); v Čechách se dočkala většího ohlasu tzv. ↗transparentní intenzionální logika navržená nezávisle na Montaguovi českým (v té době na Novém Zélandu působícím) logikem ✍Tichým (1988); viz též ✍Materna & Pala ad., 1989). Intenzionální logika vytvořila jistý druh mostu mezi logikou a lingvistikou: oproti klasické, extenzionální, logice poskytovala navíc i prostředky pro analýzu některých lingvisticky netriviálních problémů sémantiky přirozeného jaz. Intenzionální logika pracuje s pojmem ↗možného světa (možným světem se rozumí jakákoli logicky možná alternativa našeho světa reálného). Význam je explikován jakožto ↗intenze, která je v rámci tohoto přístupu chápána jako funkce přiřazující každému možnému světu ↗extenzi příslušného výrazu v tomto světě. Intenzí výrazu současný prezident České republiky je např. funkce, která každému možnému světu přiřadí osobu, která je v tomto světě prezidentem České republiky (pokud tam taková osoba je); intenzí predikátu být Rom je funkce, která každému možnému světu přiřadí množinu tvořenou všemi Romy tohoto světa, a intenzí věty Současný prezident České republiky je Rom je funkce, která každému možnému světu přiřadí pravdivostní hodnotu odpovídající tomu, zda je v tomto světě prezident České republiky Rom.

V 80. letech 20. stol. v souvislosti s analýzou tzv. vět o přesvědčeních (belief sentences), např. Max je přesvědčen, že prezident České republiky je Rom, převládl názor, že ani intenzionální logika neposkytuje pro analýzu sémantiky přirozeného jaz. dostatečně jemné nástroje, a tak byly postupně navrhovány různé propracovanější systémy. Pokus o přímé vylepšení Montaguovy intenzionální logiky v tomto směru předložil ✍Lewis (1972); jeho návrh se vyvinul v teorii strukturovaných významů (✍Cresswell, 1985). Tichý navrhl chápat význam složeného výrazu jako tzv. konstrukci, tj. jakýsi zhmotněný způsob, kterým se intenze tohoto celku skládá z intenzí jeho částí (✍Duží & Jespersen ad., 2011). Se zcela novou koncepcí f.s. přišli ✍Barwise & Perry (1983) a nazvali ji ↗situační sémantikou. Situační sémantika nepracovala s pojmem možného světa, ale s pojmem situace (to je objekt, který se v nejjednodušším případě skládá z nějaké vlastnosti či nějakého vztahu a příslušného počtu individuí). Tato teorie byla s logikou spojena poněkud volněji, také ona však byla budována přísně matematicky.

V 90. letech se do popředí zájmu f.s. dostávají ty aspekty přirozeného jaz., které mají co dělat s jeho dynamikou, především ↗anafor. Mezi modely, které poskytují prostředky tuto dynamičnost zachytit, si největší oblibu získala ↗teorie reprezentace diskurzu (DRT) předložená ✍Kampem (1981); viz též ✍Kamp & Reyle, 1993. DRT studuje, jak se v průběhu diskurzu budují tzv. struktury reprezentace diskurzu, které v mnohém připomínají Barwisovy & Perryho situace. Logičtěji orientovaní sémantikové pak paralelně vyvinuli různé typy dynamických logik vhodných k analýze sémantiky přirozeného jaz. (viz např. dynamická predikátová logika ✍Groenendijk & Stokhof, 1991). Viz také ↗hamblinovská sémantika. Viz ↗transformační generativní gramatika. – V naší zemi se metody f.s. promítly zejména do prací ↗FGP; viz ✍Sgall & Hajičová ad. (1986); ✍Hajičová & Partee(ová) ad. (1998). Podrobnější rozbor f.s. a bibliografie hlavních prací viz ✍Peregrin (2003).