1. Ve frazeologii a idiomatice (a) ustálený konverzační výraz ve společenském styku chápaný zpravidla jako otřelý a sémanticky téměř prázdný; f. je však takto subjektivní a nedefinovatelná; (b) druh ↗stereotypu ve smyslu uzuálních víceslovných výrazů užívaný v normalizovaných situacích a komunikacích. Jen část f. patří ve svých velmi frekventovaných výrazech do ↗frazeologie a idiomatiky, srov. věnovat zvýšenou pozornost, je mou milou povinností apod. Též starší a řídké označení pro ↗formuli, srov. soustrastná f.

2. V syntaxi konstruované jako ↗bezprostředněsložková gramatika hierarchické syntaktické struktury XP (phrase), reprezentující uzel, který nemá kategoriální požadavky (XP je tedy maximální projekce hlavy X⁰). V různých teoriích je tato idea různě analyzována, v principu je „velikost“ struktury XP derivována naplňováním kategoriálních selekčních vlastností X⁰; např. V /hynout/ má kategoriální požadavek [NP], tj. vyžaduje v pozici komplementu výraz, který má rys N: hynout Petr je tedy maximální projekce V⁰, které je lexikální hlavou, je to VP (verbální fráze). Má-li V kategoriální požadavek [NP, NP], jako např. /dát/, pro uspokojení tohoto požadavku je potřeba uvnitř fráze další pozice, takže VP je větší struktura. Podle dnes mainstreamové analýzy je v případě V neergativních, tranzitivních a ditranzitivních nad VP nějaká další XP, jejíž hlava má kategoriální požadavek NP a syntax pro toto NP má pozici (VP-externí pozice pro externí argument). Maximální projekce lexikálních hlav – tj. hlav typu N, V, Adj, P – jsou NP (nominální fráze), VP (verbální fráze), AdjP (adjektivní fráze), PP (předložkové fráze). Vedle maximálních projekcí lexikálních hlav existují v hierarchii projekcí nad nimi maximální projekce funkčních hlav, představující ↗rozšířené projekce hlav lexikálních: DP je fráze, jejíž hlavou je D(eterminer) a komplementem NP, vP je fráze, jejíž hlavou je v (lehké v) a komplementem VP, DegP je fráze, jejíž hlavou je deg(ree) a komplementem AdjP atd. V klasické generativní gramatice se předpokládá, že hlavy lexikálních frází nemohou být prázdné, hlavy frází funkčních prázdné být mohou. Hierarchicky nejvyšší fráze je projekce funkční hlavy C (komplementizéru), tj. CP (finitní věta, klauze); finitní věta tedy není idiosynkratická jednotka (*S → NP VP), nýbrž fráze obsahující relevantní projekce CP ([IP/TP[vP[V), jejíž hlavou je C. Gramatické teorie modelující organizaci jazykových struktur na principu frází jsou ↗G&B, ↗HPSG, ↗LFG, ↗MP, ↗nanosyntax. Jsou spojeny už s prvními pracemi Chomského, v nichž tzv. frázová pravidla (phrase structure rules) definují gramaticky správné syntaktické struktury. Základní idea je rozklad celku na části, korespondující s aristotelovskou logikou, analýza věty jako struktury skládající se ze dvou částí: subjektu a predikátu.

Jiný model reprezentují ↗dependenční gramatiky, např. ↗DVS, ↗FGP, ↗MTT (Meaning-Text Theory) aj. Ty jsou spojeny s ✍Tesnièrem (1959) a korespondují s fregeovskou analýzou věty jako struktury obsahující predikát a jeho argumenty. Viz též ↗dominace, ↗složka, ↗bezprostředněsložková gramatika.